Posláno autorem: zednicek | 8.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 8. den pátek 8.3.

Dnes se vracíme domů. Možná to zní smutně, ale vše musí jednou skončit a tak i naše zimní dovolená. Také Kristýnka začne druhou půli svého pobytu a má zase více školy. Ráno jsme uklidili náš apartmán a po půl 11 nasedli na autobus do centra.

Poslední hodinku před rozloučením jsme strávili opět v nákupní hale Kauppahalli, dali kafe, zákusek a ochutnali tradiční finskou lososovou polévku lohikeitto. Za necelých 7€ nasytí…

Ještě bych se zmínil krátce o kávě. Ta je tu totiž na každém rohu k mání za různé ceny kolem 2€, ale je překapávaná v konvicích. Expresso ze stroje je ještě dražší, většinou od 3€.

Ceny jídla jsou na ulici a v restauracích spíše přes 10 € za něco menšího, menu s polévkou a někdy zakuskem jde přes 20€. Drobný sendvich či zákusek od 3€.

Jak jsem již psal, alkohol je tu drahý. Přesto jsem viděl chlapíka jak si ve stánku na ulici koupil placatku nějaké vodky za 10€. Pivo v restauracích je přes 7€, ale i v obchodech je přes 2,5€ za 0,5l, v akci jsem koupil 0,3l plechovky piva za 1,13€. Nejlevnějším obchodem je tu Lidl.

Na letiště jedeme vlakem IC 956 ve 12:25 z Turku, přesedáme v Pasila/Böle a před 15. hodinou jsme na letišti. Vlak stál 8,90€ na osobu, jízda pohodlná, klidná, free WIFI…

Letadlo nám letí v 18:10, zavazadla jsme si odbavili sami, což je pro nás novinka…

Let byl klidný a v 19:25 (čas se vrátil zpět o hodinu) jsme v Praze.

Teď už jen cesta autem a o půlnoci budeme usínat doma…

Na závěr ještě pár foto z Turku, bylo to fajn, ale v pondělí opět návrat do reality.

Finsko je vyspělá západní země, příjemná, bezpečná, i když nápisům ani řeči vůbec nerozumíte, všichni umí anglicky. Na Finsko budeme mít jen pěkné vzpomínky…

Reklamy
Posláno autorem: zednicek | 7.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 7. den čtvrtek 7.3.

Dnes téměř celý den sněžilo, teplota nad nulou, na chodnících břečka. Přesto jsme opět vyrazili do města a už na první fotce je vidět rozdíl proti včerejšku.

Ten kostel v pozadí je kousek od našeho ubytování a je to jeden z nejstarších kamenných kostelů ve Finsku Maarian Kirkko. Vedle kostela je hřbitov padlých během války 1939-1944.

Autobusem jsme jeli na ostrov Ruissalo, kde je botanická zahrada.

V tomto počasí je návštěva ideální, vstupné 7€ (student 5€) se plati v místní restauraci a k dispozici je 6 skleníků s různými klimaty.

V létě je otevřena i venkovní expozice a je to tu fakt pěkné.

Po jedné hodině jedeme do jiné menzy na oběd. Opět výběr z několika jídel, saláty, chleba s máslem kolik chceš, moc chutné a zdravé.

Procházkou vyjdeme na kopec do jednoho z městských parků. Je zataženo, tak je vidět jen katedrála. Prý je tu večer pěkný výhled na celé Turku.

Sejdeme k řece Aurajoki (joki je česky řeka), kde je řada lodí, sloužících především jako restaurace.

V létě to tu určitě žije, teď nás aspoň překvapil „hrající“ a svítící most…

…naproti univerzitnímu divadlu.

Ještě zmíním jednoho z místních rodáků, jehož sochu také u řeky míjíme. Paavo Nurmi byl jedním z nejlepších světových běžců a olympijských vítězů.

Odjíždíme na apartmán, předtím ještě nakoupíme. V každém obchodě potkáte aspoň jeden automat, na kterém „paří“ většinou starší lidé a děti…

Finové jsou milovníky lékořice, sladkosti jsou v nejrůznějších podobách a příchutích. Známé jsou především značky Fazer a Panda.

Horší je to tu s alkoholem. Pivo koupit v normálním obchodě lze, a je drahé…

…ale víno a tvrdý alkohol jen ve specializovaných prodejnách Alco a je pro nás za „nenormalni“ ceny. Finové tak asi bojují s alkoholismem.

Aspoň jsme si na poslední večer koupili víno za 7€. Zítra končí náš pobyt ve Finsku, večer odlétáme, ale o tom zítra…

Finové jsou milí, usměvaví a třeba i v autobuse, řidič poděkuje, když si čipnete jízdenku. Takže stále slyšíte děkuji – kiitos.

Posláno autorem: zednicek | 7.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 6. den středa 6.3.

Dnes v noci bylo -15°C, dopoledne se to vylepšilo na -7, a když jsme se vraceli kolem druhé z města, bylo +5°C. Zítra už má být celý den spíše nad nulou, takže to tu už určitě zvládneme a přechod do jara doma bude bezproblémový.

Ještě ale zpět k dnešnímu dění. Ráno jsme si přispali a do města vyrazili autobusem o půl 12. Kristýnka vystoupila u nádraží a šla do školy, my jsme pokračovali až do přístavu.

Pěšky jsme šli kolem hradu, který ze zadní strany vypadá ještě mohutněji než včera.

Pořídili jsme si tu taky novou chatu na léto…

Hlavním cílem je námořní muzeum Forum Marinum, které se skládá z několika částí.

Po zaplacení vstupného 11€ (student 6,5€) si můžeme prohlédnout jak muzeum, tak loď Bore v přístavu.

Začneme v hlavní budově muzea…

…, kde je i prezidentský člun.

Přejdeme přes vedlejší restauraci do druhé, větší části.

V muzeu je k vidění vše od výroby lodí, přes miny, motory, torpéda, rybářské potřeby…

Důsledná prohlídka by určitě trvala více jak 2 hodiny, ale my jdeme ještě na loď Bore.

Projdeme od paluby, přes restauraci, kajuty pasažerů i členů posádky, až na kapitánský můstek.

Zajímavé, pěkné, doporučujeme všem návštěvníkům Turku.

V létě je navíc přístupno ještě více lodí, jako např. vojenská Karjala,

či plachetnice Suomen Joutsen a další zakotvené v přístavu.

Po druhé hodině jedeme na apartmán a uděláme si vynikající oběd…

O půl šesté vyrážíme na hokej. Je to jeden z bodů naší dovolené, který jsme si naplánovali a již na podzim zakoupili vstupenky na zápas TPS Turku vers. Lukko Rauma (20€ a 18€ student). V Lukko hraje odchovanec Slávie Praha a bývalý hráč Komety Brno Jakub Krejčík.

Turku hraje v hale Gatorade Center pro téměř 12 000 diváků.

Vyprodáno nebylo, hala je pěkná a utulná a nakonec ji obsadilo více jak 7 tisíc diváků.

Na chodbách jsou vitríny s hokejovými relikviemi, dresy hráčů u stropu i tradiční fanshop.

V týmu domácích je největší hvězdou dlouholetý hráč NHL Lauri Korpikoski, který po problémech se srdcem právě dnes nastoupil ke svému prvnímu utkání po návratu ze zahraničí. Po vedoucí brance TPS, hosté otočili skóre a nakonec vyhráli 4:1.

Hokej svižný, někdy i docela tvrdý, ale určitě na vyšší úrovni než u nás.

Jen atmosféra v hale spíše jako v divadle, chvílemi se jen tleskalo a kotel domácích ani nebyl moc slyšet.

Každopádně zážitek to byl a určitě na hokej ve Finsku budeme vzpomínat.

No a jak se finsky řekne „jsem z Česka“ – Olen Tšekista.

Posláno autorem: zednicek | 5.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 5. den úterý 5.3.

Ráno v 9 jsme u nádraží odevzdali půjčené auto. Předtím jsme u samoobslužné stanice Shell natankovali 14 l naturalu po 1.39€/l. Celkem tedy půjčení auta i s palivem vyšlo na cca 2000 Kč. Bez auta bychom však byli vázání na autobus, zaplatili za něj přes tisíc a určitě bychom toho tolik neviděli. Dnes je -6°C, je docela vlezlá zima, ale v plánu máme prohlídku Turku, švédsky Åbo. Začneme u kostela Sv. Michaela (Mikaelinkirkko), zvenčí krásného, dovnitř bylo zavřeno.

Jdeme směr centrum, kde vylezeme na kopeček v městském parku, kde je Muzeum umění.

Náměstí je celé v rekonstrukci, takže tam vlastně nic není a jdeme se tedy ohřát. Vedle české hospody – doslova s tímto názvem…

…vstoupíme do historické tržnice Turku Kauppahalli.

Uvnitř je to podobné jako v Helsinkách, tedy obchůdky, kavárny, občerstvení.

Posedime v restauraci ve stylu starého vlaku, kde si dáme kafe za 2.30 € a tradiční skandinávské masopustni pečivolaskiaispulla za 3.5 €.

V centru je městská knihovna, opět veřejný prostor, kde je řada možností k odpočinku, vzdělání i zábavy opravdu pro všechny. Našli jsme tam i pár knih z české novodobé historie.

Procházkou přes most nad zamrzlou řekou Aura…

…dojdeme ke slavné Turku Cathedral (Turun tuomiokirkko) z roku 1300.

Kousek odtud je areál místní univerzity, kde nám Kristýnka ukáže studijní prostory…

…a také se v jedné z menz naobědváme. Mohou tam na jídlo totiž nejen studenti, ale i dospělí. Za porci, kterou si nabereme sami, zaplatíme krásných 7,10 €. Studenti a majitelé průkazu ISIC pouze 2,60 €, což je částka, která nám připomíná předrevoluční studia. To stál oběd také 2,60, ale Kč. Naštěstí je ta doba už pryč, to bychom se sem určitě nepodívali.

Kristýnka jde do školy a my jedeme na prohlídku hradu Turun Linna, kde jsme strávili v teple víc jak 2 hodiny.

Stavba je to obrovská…

…projdeme několika patry včetně sklepení a za vstupné 12€ (studenti 8€) návštěva určitě stojí.

Po čtvrté hodině se vrátíme ke Kristýnce na univerzitu, kde si dáme „studentskou“ kávu za 0,24 €! Vzdělávání dávají Finové velkou důležitost a patří k nejvyspělejším na světě.

Autobusem jsme za 20 minut na apartmánu a den zakončíme opět u Tv vítězstvím Komety nad Spartou 7:3 a holky upečou buchtu. Zítra pojedeme k hradu do přístavu a večer na hokej!

Takže na zdraví finsky kippis.

Posláno autorem: zednicek | 4.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 4. den pondělí 4.3.

Dnes jsme měli na 9. hodinu rezervované vozidlo přes Booking v půjčovně FiRent za 59 € na 24 hodin.

U hlavního nadraží v Turku jsme převzali úplně nový Renault Clio a plnou nádrž. Nakonec jsme ujeli asi 220 km, zítra doplníme benzín a uvidíme, kolik nás výlet stál. Jeli jsme totiž do Raumy, což je město asi 90 km na sever od Turku. Po půl desáté jsme tedy vyrazili.

Jak jsem se již zmínil v Helsinkách, provoz je zde podstatně řidší než u nás.

Tady bylo aut ještě mnohem méně, cesta byla pohodová, nikdo tu ani nepředjíždí a jede se stále podle pravidel. Na dálnici 100 – 120 a mimo dálnici většinou 80 km/h. Až nám to chvílemi připomínalo Lotyšsko, kde jsou také dlouhé rovné úseky a poklidná jízda téměř uspává.

Před půl 12 přijíždíme do Raumy a první zastávkou je bývalá vodárenská věž, odkud je pěkný výhled na toto čtyřicetitisícové město.

Moře v pozadí je ještě zamrzlé.

Vstup na věž stojí 2 €, ale pokud si něco dáte v restauraci Sky Londge Torni, nic neplatíte. V restauraci je na Finsko docela cenově příznivě, je doba oběda, tak jsou tu i nějací dělníci na menu. My jsme si dali kafe za 2€ a chvíli poseděli a rozhlédli se po okolí.

Hlavní atrakcí, za kterou se sem jezdí, je staré město Vanha Rauma, zapsané v roce 1991 na seznam dědictví UNESCO.

Typické severské dřevěné domečky, kde jsou obchůdky, kavárny, kadeřnictví, ale také obydlí lidí, navodí příjemnou atmosféru.

Krásně je o tomto místě popsáno na stránkách Severských listů.

Součástí starého města je i Kostel sv. Kříže z roku 1512, původně katolický klášter.

Milá starší paní nám plynulou angličtinou podala výklad a dokázala finskou přívětivost. Pěkné místo, které stojí za to navštívit.

Staré město za řekou přechází u radnice v novou moderní část, kde jsme se prošli kolem kanálu, který je ještě částečně zamrzlý.

V jednom z obchodů nás zaujal kufr. Na letišti v Helsinkách se nám totiž u našeho starého rozbilo kolečko a cena necelých 40€ nás přesvědčila, že si musíme už tady koupit nový…

Rauma je známá také výrobou krajek, které zde najdete také v řadě obchůdků a domácích výroben.

Po druhé hodině Raumu opouštíme, dalším cílem je městečko Naantali, asi 15 km od Turku.

Opět je zde řada pěkných dřevěných domů, zamrzlý zaliv…

…ale především na přilehlém ostrově zábavní park Muumimaailma.

V létě je zde určitě plno, nyní tu není nikdo a park je otevřený zdarma. Projdeme se a jsme rádi, že není léto…

Je ještě zima, okolní moře je zamrzlé a dokonce jsme viděli i bruslaře.

Na kopci ještě vystoupáme ke kostelu Naantalin kirkko

…na protějším ostrově je vidět věž prezidentského letního sídla Kulturanta.

Jako poslední zastávku dnešního dne jsme zvolili koleje, kde bydlí Kristýnka. Původně domov důchodců slouží nyní jako Retrodorm pro studenty Erasmu a určitě by stálo zato sem nějaké euro investovat.

Následuje již jen nákup, večeře a den plný zážitků opět zakončíme večerní pohodou u karet.

Zítra vracíme v 9 hodin auto a poté si prohlédneme některá místa v Turku.

Při opuštění Raumy mě zaujal nápis Hyvää matkaa – Šťastnou cestu.

Posláno autorem: zednicek | 3.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 3. den neděle 3.3.

Dnes končí náš pobyt v Helsinkách, tak jsme se po snídani sbalili a před 11. hodinou opustili náš apartmán. Za necelých 17€ na hlavu a noc to bylo super.

Odjezd autobusu je ve 12.40, takže v jedné z místních restaurací v nákupním centru Kampin Keskusna, nad autobusovým nádražím, dáme kafe a čekáme.

Já jsem si ještě prošel okolí obchodního centra, poblíž kterého se nachází zajímavá budova Kamppi Chapel. Je to vlastně kaple, kde si může každý sednout a užívat si naprostého ticha v okolním ruchu velkoměsta.

Před parlamentem je v parku zajímavý památník k výročí 100 let demokracie (1906 – 2006) ve Finsku.

Naproti pak pomník jednoho ze zakladatelů Finska Carla Gustava Emila Mannerheima.

Projdu se ještě kolem vlakového nádraží.

Před půl jednou nasedáme do autobusu směr Turku.

Čeká nás 170 km a asi 2 hodinová cesta. Ještě na okraji Helsinek je vidět zamrzlé moře s bruslaři.

Jak opouštíme hlavní město, přibývá i v okolí množství sněhu. Ve 14.45 přijíždíme do Turku, kde si kupujeme přes mobilní aplikaci Föli 5-ti denní turistickou jízdenku za 19€. Pohodlné, rychlé, praktické a cenově příznivé. Samostatná jízdenka na 2 hodiny by stála 3€. Nasedneme na městskou dopravu a po 20 minutách jízdy jsme u našeho ubytování. Jedná se o samostatný domeček, kde je vše potřebné, včetně tradiční sauny. Budeme zde až do pátku, tedy 5 nocí za 360€.

Nakoupíme nějaké jídlo na nejbližší dny v nedalekém Lidlu. Ceny lehce vyšší jako u nás. Večer sledujeme hokej přes O2 Tv, Kometa porazila Liberec 3:2 PP. Na večeři super hovězí rump steak s pečenými batáty, takže nám vlastně nic nechybí.

Zítra máme rezervované auto a vyrážíme na sever do Raumy a Naantali.

Ještě jsem nezmínil, že ve Finsku je čas posunutý o hodinu dopředu oproti našemu SEČ. V zimě jsou zde daleko kratší dny než u nás, nyní v březnu už je to lepší. Ráno je světlo už někdy po sedmé a tma po 18 hodině.

Dobrý večer- Hyvää iltaa.

Posláno autorem: zednicek | 3.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 2. den sobota 2.3.

Dnešní den jsme věnovali celý prohlídce hlavního města Finska.

Popravdě řečeno pro rychlou představu den na Helsinky stačí, pokud by chtěl člověk navštívit i další místa a muzea, dalo by se tu pár dnů strávit.

Po včerejším pozdním příjezdu, kdy jsme šli spát až vlastně dnes po 2 hodině ráno, jsme si pospali a po snídani a ranním „vypálení červu“ vyrazili v poledne na procházku po městě.

Kousek od našeho apartmánu se nachází St. John’s Church (Johanneksenkirkko) z roku 1891.

Ke kostelu „vyšplháme“ po ledových plotnách.

Jak říkala Kristýnka, tak před měsícem, kdy tu byla naposledy, to bylo podstatně horší. Teď už je většina Helsinek bez sněhu a jsou ho jen zbytky.

Před budovou ministerstva obrany je zajímavý památník Zimní války.

Dalším cílem, kde jsme strávili docela dost času, byl přístav, kde se nachází řada zajímavých míst a i ve 2°C jsme zde strávili určitě 2 hodiny.

Před radnicí…

…se nachází hlavní trh s řadou stánků se suvenýry, nápoji i jídlem…

…plavecký bazén se saunou, ze které se řady lidí chodila zchladit přímo do moře.

Mimochodem před měsícem bylo prý moře zamrzlé, nyní jsou zde už jen zbytky ker, na kterých se „vyhřívají“ racci a jiní ptáci.

Za bazénem je vidět Skywheel Helsinky – ruské kolo, odkud je prý pěkný výhled na Helsinky, ale kam nejdeme.

Místo toho vystoupáme na kopeček, kde je slavná Uspenská katedrála (Chrám Zesnutí Bohorodičky, Uspenskin katedraali),

což je největší pravoslavný chrám v západní Evropě.

Kolem radnice a trhu…

…se vrátíme zpátky k tržnici Old Market Hall (Vanha kauppahalli) z roku 1889., kde je řada obchůdků a restaurací a dáme si kávu a nějaké menší dobroty.

Kousek odsud je Evangelická katedrála (Helsingin tuomiokirkko) na Senátním náměstí, kde stojí také pomník Alexandra II. (ruského cara, a tedy i finského velkoknížete) .

Projdeme kolem divadla Finnish National Theatre (Suomen Kansallisteatteri),

před kterým je veřejné kluziště,

mineme nádraží, kam jsme včera přijeli…

…obejdeme největší českou restauraci ve Finsku Vltava

…a dojdeme k pozoruhodné stavbě knihovny Central library Oodi (Keskustakirjasto Oodi).

Zajímavá stavba nejen architektonicky, ale také samotným účelem.

Je to veřejně přístupné místo, kde se dá nejen půjčovat a číst knížky a časopisy v nejrůznějších jazycích, ale také posedět, pohrát si s dětmi nebo jen tak odpočinout. Jen sledovat dění v knihovně stojí za to a také jsme zde nějaký čas v teple strávili. Opravdu zajímavá myšlenka…

Posledním kostelem, který jsme v Helsinkách navštívili, je skalní Kostel na Temppeliaukio (Temppeliaukion kirkko) z roku 1969. Další pozoruhodné místo klidu a pohody. Za vstupné 3 € / osobu jej nesmí minout nikdo, kdo navštíví Helsinky.

Navštívili jsme také jedno z mnoha obchodních center, kde se nachází Moomin Shop, pro Finy nepostradatelné kreslené postavičky.

Ušli jsme asi 7 km a proto krátký odpočinek na apartmánu přišel vhod. Večer jsme zašli na jídlo do další z místních tržnic Hietalahti Market Hall (Hietalahden kauppahalli), kde je řada restaurací.

Opravdu to tu žilo, na jídlo se stály fronty, ale nakonec jsme si dali velmi chutnou večeři za 9-10 €/osobu.

Na pití jsme si dali vodu, které tu mají zdarma v karafách všude, kde se jen podíváte.

Na pivo v akci za 8€ a víno 1,7 dl za 12€ jsme ani chuť neměli a dali jsme si raději osvědčeného Kozla na apartmánu za 16,90 Kč.

Zajímavostí, se kterou jsme se zde setkali, byly oplocené pozemky pro pejsky.

Dále nás v knihovně překvapila společná toaleta pro muže a ženy a v Helsinkách slabý provoz. Lidé jsou milí, usměvaví, mluví naštěstí anglicky, protože finsky nejenže nic nerozumíte, ale ani nápisy nic neříkají.

Mimochodem všechny nápisy jsou zde jak ve finštině, tak ve švédštině, což je také jejich úřední jazyk.

Dnes bylo slunečno, i když chvílemi i pěkně foukalo, ale přílišný pocit zimy jsme nepocítili. Zítra po poledni odjíždíme autobusem do Turku. Na závěr zase nějaký finský výraz – aurinko paistaa neboli slunce svítí

Posláno autorem: zednicek | 2.3.2019

Dovolená Finsko 2019 – 1. den pátek 1.3.

V pátek 1. března v 19:55 jsme letadlem Boeing 737 Max 8 společností Norwegian vzlétli z pražského letiště Václava Havla směr Helsinky.

Předtím jsme se ještě trochu občerstvili a „nastartovali“ se na vyšší ceny. Pivo za 99 Kč a Jägermeister za 140 Kč jsou letištní ceny, které k těm finským ještě docela ujdou.

Let proběhl bez větších problémů a po 22. hodině se dole objevily krásně rozsvícené milionové Helsinky.

Na letišti už na nás čekala Kristýnka a tak jsme se mohli po dvou měsících zase společně obejmout.

Z letiště jede vlak na hlavní nádraží za 5 €.

Díky zakoupení elektronické jízdenky je cena ještě trochu nižší a zaplatili jsme 4,2 €.

Ubytování jsme si rezervovali již na podzim, apartmán se nachází na ulici Bulevardi 15 a šli jsme sem asi 15 minut, takže jsme vlastně v centru. Zítra nás čeká prohlídka nejdůležitějších míst v Helsinkách… Dobrou noc finsky Hyvää yötä!

Posláno autorem: zednicek | 27.2.2019

Dovolená Finsko 2019

finskoV pátek 1.3. večer odlétáme na naši letošní zimní dovolenou. Jelikož Kristýna je v rámci studijního programu Erasmus ve Finsku, rozhodli jsme se letos vyrazit na dovolenou do této severské země. Dva dny strávíme v Helsinkách a přesuneme se do Turku, kde již zůstaneme do konce našeho pobytu. U nás již začíná jaro, ve Finsku je stále ještě zima, tak nás čekají i teploty pod bodem mrazu. Jsme na to však připraveni a již se těšíme, přece jen se do Finska nejezdí „každý den“. Zážitky a fotky sem budu opět přidávat a doufám, že to bude zajímavé a poučné. Prozatím odkaz na Finsko, zemi tisíců jezer, jak ji popisují na Wikipedii. Takže 1.3. zde bude první příspěvek. Ahoj Finsko – Moi Suomi.

Máme za sebou další z našich cest za poznáním. Byl to příjemný i náročný týden, viděli jsme řadu památek, ale hlavně krásnou panenskou přírodu, kde se však dělá řada věcí pro příchod turismu. Doufejme, že to tam tak zůstane ještě hodně dlouho a třeba se tam ještě někdy vrátíme. Opravdu to stojí za to, můžeme jen doporučit.
Shrnutí:
1. a 2. den (čtvrtek 27.9. a pátek 28.9. ) Žďár – Brno – Bratislava – Budapešť – BělehradPrizrenRahovec – 1320 km
Ubytování: Hotel Jaha Rahovec – 40 EUR noc
Poplatky: dálniční znamka Slovensko 368 Kč, Maďarsko 388 Kč, mýto Srbsko 17,5 €, pojištění vozu Kosovo 77€, parkování Prizren 2€

Památky: věž Prizren 5€

3. den (sobota 29.9.) Rahovec – Pejä – Valbona – 174 km
Památky: Vinařství Stone Castle – 60 EUR

4. den (neděle 30.9.) Valbona – Cerem a zpět – 32 km na kole

5. den (pondělí 1.10.) Valbona – Maja Jezerce a zpět – 12 km autem a 30 km pěšky
Ubytování: Guest House Jezerca3 noci se snídaní po 60€

6. den (úterý 2.10.) Valbona – Fierzë – Koman – Skadar – 46 km trajekt a 119 km autem
Poplatky: trajekt 8000 LEK, parkování v přístavišti 200 LEK
Ubytovani: Sweet Apartman Skadar – 38 €

7. den (středa 3.10.) Skadar – Vermosh – Plav – 227 km
Památky: pevnost Rosafa Skadar – 1000 LEK, muzeum historie Skadar 750 LEK

8. den (čtvrtek 4.10.) Plav – jezero Hridsko – Plav – 52 km na kole

9. den (pátek 5.10.) Plav – oko Skakavica – Gusinje – Plav – 42 km na kole

10. den (sobota 6.10. ) Plav – Berane – Bialo Polje – Užice – Čačak – Bělehrad – Budapešť – Bratislava – Brno – Žďár – Brno – 1182 km
Poplatky: mýto Srbsko 9 €,

Ubytování: Dedina Kuca – 3 noci po 40€

Shrnutí:
Celkem jsme ujeli autem: 3162 km (533 po ČR – včetně Liborova nájezdu, 162 po Slovensku, 699 po Maďarsku, 1052 po Srbsku, 329 po Kosovu, 272 po Albánii a 115 po Černé Hoře), na kole jsme ujeli 126 km a ušli pěšky 30 km
Vstupy do památek: 2182 Kč
Ubytování (8 nocí): 9450 Kč = 237 Kč/osobu a noc ( 9,3 €/os/noc)
Nafta: 10 187 Kč, tankováno 294 l, průměrná spotřeba 9,3 l/100 km, průměrná cena nafty 34,4 Kč/l (nejlevnější v Kosovu 30,90 Kč/l, nejdražší Srbsko 37 Kč/l)
Poplatky (parkování, mýto, pojištění): 6 136 Kč
Občerstvení + ostatní náklady: 5 539 Kč
Celkem náklady: cca 33 873 Kč = cca 6 775 Kč/osoba, včetně nákupu doma a osobní útraty cca 8 000 Kč
Kurzy měn: EUR – cca 25,5 Kč/€, Albánský LEK – 1 Kč = cca 5 LEK, Srbský DIN – 1 Kč = cca 5 DIN

Trasa expedice je zde:

Poslední den naši letošní expedice věnujeme pouze přejezdu domů. Po snídani jsme se sbalili, zaplatili domluvených 120€ za tři noci naší sympatické ubytovatelce a kolem třičtvrtě na 10 startujeme.

Až do Bělehradu jedeme, kromě jednoho asi 50 km dálničního úseku u města Čačak, stále po normální silnici. Cesta moc rychle neutíká, naštěstí se jede dost horami a pěknou krajinou, např. kolem Zlatarského jezera.

Přesto průměr 60 km/h není nic moc a až po půl šesté najíždíme na obchvat Bělehradu. Přejedeme Sávu…

…pak Dunaj…

…a už jen hltáme km po dálnici.

Ještě krátce zmíním hranice. Černohorští celníci se popadali smíchy za břicho, když jsme jim řekli, že jsme byli na kole. Srb byl při vjezdu v klidu, právě dával razítka do pasů autobusu Číňanů, takže naše také orazil a pustil nás do země. O půl osmé, již za tmy, ale za teploty 20°C jsme na hranicích do Maďarska. Srbové bez problémů, ale Maďaři měli kolonu přes celé hraniční pásmo. Toto jsme teda ještě za ty roky co jezdíme nezažili. Povečeříme v koloně, popovídáme si s Kosovcem, žijícím 28 let v Čechách a nakonec před třičtvrtě na deset jsme v Unii. Maďaři ji tedy pořádně střeží…

Do Žďáru přijíždíme po půl čtvrté ráno, je docela teplo 12 °C. Máme za sebou 16 hodin cestování a téměř 1200 km. Libor to má domů ještě necelé 2 hodiny…

Máme před sebou poslední den našeho zájezdu, takže vyrážíme opět na kole.

Po včerejšku jsme unavení a po večerním sledováni filmů jsme se krásně vyspali a vstali až před devátou. Libor udělal vynikající vajíčka, nachystali jsme kola a po půl 11 vyrážíme.

Jedeme trasu označenou PL01 z Plavu k pramenu Skakavice.

Pěkná projížďka většinou po asfaltu, jedeme kolem neskutečných staveb…

…závěr po šotolině.

Pramen Oko Skakavica je bez vody jako u nás…

Cesta odsud vede dál už jen na hranice do Albánie a pak je Maja Jezerce, jak je vidět na shrnutí dole.

Vodopád pod pramenem je také bez vody.

Následně se vrátíme do města Gusinje…

…dáme oběd v místní restauraci (19€).

Pak už jen jízda po hlavní cestě do Plavu…

…fotíme naše ubytováni na druhé straně jezera…

a po třetí jsme u naší kuči.

Krásný den, zakončíme besedou na terase, mladí od naproti nahrazují tatínka, který zřejmě pracuje někde v Německu…ten chlapec opravdu řídil auto i sekal křovinořezem…

Na poslední večer jsme si koupili pár piv Nikšičko, Láďa vaří těstoviny a při tom koštujeme místní rakii (13€/l).

Naložili jsme kola, večer opět sledujeme filmy…

…a ráno po snídani vyrazíme domů, kde budeme někdy večer.

V okolí Plavu je plno cyklostezek různých náročností. Protože tu nejsme dlouho, tak jsme si vybrali samozřejmě tu nejdelší a asi i nejnáročnější PL04.

Tady je dnešní průběh,jak zaznamenal stopař z Mapy Seznam, a který asi mluví za vše. Popravdě jsme na sebe hrdí.

Začali jsme přípravou kol a kolem třičtvrtě na deset vyrazili.

Zpočátku jsme jeli asi 9 km po asfaltu…

…pak po horším asfaltu…

…a po asi 12 km začala pouze šotolina,

ale také krásná nedotknutá příroda. Prostě něco úžasného…navíc ten klid.

Děláme sem tam přestávky, míjíme výškové ukazatele..

…a stále stoupáme.

O půl druhé jsme u Hridského jezera, dáme pauzu na oběd…

…a sejdeme k jezeru, které je asi 500 m pod naší trasou. Nádhera…

Jsme už téměř v půli naši cesty, očekáváme klesání, ale není to pravda a střídá se klesání se stoupáním až do výšky 1421 m.n.m.

Pak už následuje převážně sjezd po šotolině, chvílemi si připadáme jako Kulhavý.

Krajina opravdu nádherná, jen pár set metrů jaou hranice do Albánie a Kosova. Také jsme potkali policii, která zjišťuje odkud jedeme. Pokud bychom jeli třeba z Kosova, asi by byl malý problém. Mělo by se to registrovat a hlavně zaplatit…

Sjedeme k řece a oblékneme se na sjezd, čeká nás poslednich asi 16 km.

Po páté hodině jsme v Plavu, nakoupime a ještě si prohlédneme za 8€ Kulu Redžepagiča, nejstarší věž v Plavu z roku 1671.

Spokojení a šťastní si dáme pivo při západu Slunce…

…a na večeři uzené, bramborovou kaši s cibulkou a hruškový kompot. Tak my se tu máme.

Zítra se ještě projedene po okolí a v sobotu už nás čeká asi jen cesta domů.

Noc byla vcelku klidná jen ranní kvílení muezina bylo fakt otrávné.

Před odjezdem od našeho bytu si ještě projdeme za 200 Lek na osobu Museum historie, které bylo vzdálené jen asi 50 m.

Následuje prohlídka pevnosti Rozafa (také za 200 LEK) z 2. století př.n.l., na které jsme dosud nebyli, i když jsme ve Skadaru již potřetí.

Jsou odsud nádherné výhledy na město…

… Skadarské jezero v pozadí …

…soutok řek Drina, Buna a Kiri…

…Olověnou mešitu Xhamia e Plumbit z 18. století.

Ve městě se ještě zastavíme na pizzu, velká Liborova oblíbená Margarita přijde na 600 Leků (cca 120 Kč).

Skadar opouštíme kolem půl třetí a směřujeme přes Koplik k hranicím s Černou Horou.

Těsně před přechodem však zabočíme vpravo na Tamarë, Lepushe.

Jedeme krásnou asfaltkou, nádhernými horami…

…a serpentinami, připomínajícími nejkrásnější silnice Evropy jako Transfagarasan či Stelvio, kde jsem jel letos v létě. Dole se buduje pěší přechod do Černé Hory.

Je tady jen podstatně méně lidí, o to víc je to tady zajímavější.

Svačina v tomto nádherném místě přijde vhod.

Po necelých dvou hodinách prijíždíme na hranice do Vermosh. Asfaltka se změní v šotolinu, naštěstí jen asi na 500 m a jsme u přechodu.

Kontrola na obou stranách je bez problému a za 10 minut již obdivujeme hory Prokletie, kde jsme byli z druhé albánské strany. Možná jsme se sem někam dívali z vrcholu Maja Jezerce.

Městečko Plav je na břehu nevelkého Plavského jezera a ubytujeme se v Kuče, kterou jsme si včera vyhlédli na Bookingu.

Za 40 € na noc zde máme vše potřebné, jen je trochu problém s elektřinou. Prostě vařit i topit přímotopem nejde součastně.

Následuje malá procházka po městečku, večeře, malá ochutnávka Skandenberku a plánování zítřejšího dne.

Vyrazíme na kole na jednu z okolnich cyklotras.

Po snídani v restauraci Jezerca sbalíme kola, která jsme včera večer ostříkali od prachu, a vyrážíme dál.

Jelikož si plán tvoříme průběžně, rozhodli jsme se jet přes přehradu Komani do Skadaru a tam přespat. V nedalekém Bairam Curri vyměníme eura za Leky (100 € = 12500 Lek, 1 Kc = 5 Lek) a dáme kafe u místních za cca 10 Kč.

Večer jsme přes mladíka v restauraci rezervovali trajekt z Fierzë do Komanu, který jezdí 2x denně a to v 9 a 13. Po 11 jsme v přístavišti a nalodíme se.

Ve 13 se pak vydáme na 46 km a přes 2 hodiny dlouhou plavbu trajektem společnosti Berisha po přehradě Komani (Lake Komani, albánsky Liqeni i Komanit).

Už jsme jeli před 9 lety opačný směr, takže si zopakujeme jednu z nejkrásnějších vodních cest, která bývá často přirovnávána k plavbě norskými fjordy či trajektem do chilského Puerto Natales.

Cesta stojí na hlavu 5€, za auto platíme 40€, ale je to úžasný, až nepopsatelný zážitek. Navíc se takto zkrátí cesta do Skadaru, která jinak vede přes Kosovo a Makedonii. Prostě tu nejsou cesty.

Po vylodění o čtvrt na 4 projedeme tunelem..

…a asi za hodinu a půl jsme ve Skadaru.

Ubytování jsme včera rezervovali přes Booking ve Sweet living apartment, což je vlastně celý moderní byt v 1. patře výškového domů. Zaplatíme krásných 38€ (necelých 200 Kč na jednoho) a povečeříme.

Naplánujme další dny a ještě se projdeme večerním městem.

Zítra se vypravíme na pevnost, pak nákupy a do Černé Hory do města Plav, kde jsou pěkně cyklotrasy z druhé strany hor Prokletie.

Dnes byl den, na který nikdo z nás dlouho nezapomene. Až na Láďu jsme všichni okolo 50, ale dnes jsme si dali úkol jako v 25. Prostě jsme vylezli na kopec Maja Jezerce, nejvyšší hora Albánie (2694 m.n.m.) na hranici s Černou Horou. Popravdě jsme nikdo nic podobného nešli, bylo to dost náročné a stálo to dost sil a to jak nahoru tak dolů. Každopádně jak by řekl Radim, zážitek musí být hlavně intenzivní…

Přiblížili jsme se autem k vesnici Rragan, kam nevede cesta, ale jede se řečištěm řeky, která teče na jaře. Libor a tranzitek kus zvládli.

Pak jsme vyšli pěšky kolem čtvrt na 7. Míjeli jsme nekolik Guesthousů..

..za 2 hodiny chůze kafe Simone…

…cesta se rozdělila na Theth (tam to známe, byli jsme tam 2x) a na Jezerce.

Šlo se stále nahoru, terén se zhoršoval, nakonec jsme šli i po sněhu a lezli i na lanech.

Před 14 hodinou jsme přišli pod vrchol, vyjasnilo se a udělali jsme pár fotek. Na vrcholu byla jasně zřetelná albánská vlajka.

Dál jsme už nešli, to byl opravdu horolezecký výstup, a to už opravdu nepotřebujeme.

Cesta zpět byla rychlejší, ale neméně náročná, když jsme se ohlédli nechápali jsme proč jsme tam vůbec lezli.

Dali jsme si kafe u Simony s vysokohorskou přirážkou za 2€…

a před sedmou nasedli již za tmy do tranzitu a jeli do Valbony. Časy a profil ukazují obrázky dole.

Zítra se přesouváme do Černé Hory, kam jsme chtěli na kole odsud, ale nejde to tak jednoduše, tak musíme autem.

Dnešní den jsme věnovali cyklovýletu z Valbony do Čerem, což je osada kousek od hranic s Černou Horou. Po snídani v restauraci jsme nachystali kola a před půl 11 vyrazili.

Cesta byla zpočátku velmi příjemná, prvních víc jak 7 km bylo po krásné asfaltové silnici stále dolů.

Pak následovalo stoupání dalších 9 km po šotolině. Popisovat to moc nebudu stačí se podívat na profil na závěr článku.

Každopádně to bylo pro nás natrénované docela náročné, ale zvládli jsme to, a za 2 čtvrt hodiny jsme byli v cíli. Po cestě nás odchytil místní chlapec a samozřejmě přivedl do je jejich guesthousu.

I když zde byli v plné práci při budování místností pro hosty, s radostí nám prodali kafe a pivo, dohromady za 15 €. No prostě vysokohorská přirážka.

V zimě jsou tu klidně až 3 m sněhu, takže zde nebydlí, ale stěhují se domů do Kosova.

Po chvilce odpočinku a kochání se krásou albánských Alp se vydáme na cestu zpět, tentokrát z kopce šotolina uběhla rychle.

Po cestě často uhýbáme projíždějícím autům, ale také motorkám.

Pak následovalo očekávané stoupání, které bylo opravdu brutální a chvílemi jsme jeli i na kašpárka.

Přesto šťastní po necelých 2 hodinách jsme u našeho guesthousu.

Uvaříme oběd, dáme kafe a odpočíváme.

Dnes půjdeme brzy spát, zítra chceme jít na nejvyšší horu Albánie Mája Jezerce 2694 m.n.m. Kam dojdeme uvidíme, má být slušné počasí, i když nahoře již v noci mrzne.

Prvním dnešním cílem byla prohlídka a degustace vinařství Stone Castle. Objednali jsme přes internet rozšířenou tour za 60€, takže jsme prošli celé zázemí výroby vína a koňaku a absolvovali degustaci 5 vzorků vína. Jedná se o největší kosovské vinařství a jedno z největších na Balkáně s produkcí 30 mil. l vína.

Vinařství je opravdu obrovské, majitelem je Kosovec Rustem Gecit žijící v New Yorku.

Degustace obsahovala 5 vín, přičemž jsme mohli vypít celé sedmičky. Popravdě představa trávit sobotní dopoledne ve sklípku je docela příjemná, ale máme před sebou ještě nějaký program.

Přesto jsme zde strávili příjemné 2 hodiny a na závěr i nakoupili nějaké víno (cena od 2.2 €).

Před odjezdem z Rahovce dáme kafe na benzině za 0.8€. Pěkná oblast…

Asi za hodinu jízdy prijíždíme do města Pejë. Jako v celém Kosovu i tady se vesele staví a opravuje se cesta.

Za městem je vojáky hlídáný pravoslavný klášter Monastery Patriarcha of Pec ze 13. století. Dáme jeden pas a můžeme dovnitř.

Posledním pravoslavným klášterem v Kosovu je největší a asi i nejzachovalejší Decani Monastery ze 14. století. Tento je však hlídáný ještě víc jednotkami KFOR.

Odevzdáme tentokrát všechny pasy a prohlédneme si areál.

Před pátou vyrážíme do Albánie. Cesta přes hory bez problémů, stejně jako na hranici v Tropojë, kde chtěli jen pasy a doklady od auta.

Nádhernými horami projedeme přes město Bairam Curi do údolí Valbona.

Vyzkoušíme tři ubytování a nakonec zvolíme Guesthouse Jezerca, kde máme krásné dva pokojiky za 12€ na hlavu se snídaní.

V restauraci je tv, internet, dáme kafe a plánujeme další dny. Zítra pojedeme na krátkou projížďku na kole. Večer zakončíme na terase u dobrého kosovského vína a steaků vynikajícího hovězího.

Cesta v noci byla pohodová, největší zdržení bylo na hranici do Srbska, kde Maďaři důležitě kontrolovali každé auto. Vlastně kontrolovali jen pasy a každé auto otevřelo kufr. I tak se tu vytvořily kolony na půl hodiny. Naopak Srbové byli v klidu a jen mávli rukou. O půl páté máme za sebou téměř 800 km a po obchvatu míjíme Bělehrad. Po půl osmé vyjíždíme z dálnice u Niš a pak už po okreskách směr Priština. Je pěkně, svítí sluníčko a před devátou jsme na přechodu Merdare.

Klasická kontrola zavazadlového prostoru proběhla bez problémů u Srbů i Kosovců a za půl hodiny jsme odbavení. V Kosovu však neplatí zelená karta tak musíme zaplatit povinné ručení. Osobní auto platí 15 € náš fordík však berou za kamion a tak nás to přijde i přes vášnivou diskusi s úředníkem na 5x víc. Jo každá sranda něco stojí. Jen pro doplnění, za srbskou dálnici jsme zaplatili 17.5 €.

V Kosovu se hodně staví, vidíme moderní domy, najíždíme na novou dálnici, prostě oproti Srbsku je tu vidět posun vpřed. Prostě Kosovo je mladá republika, plná elánu a určitě i peněz Kosovců pracujících na Západě.

Objíždíme hlavní město Prištinu a z dálnice sjedeme do města Gračanica.

Již tradičně několik let slavíme svátek Svatého Václava na našem zájezdu v zahraničí. Nejinak je tomu také letos, takže před vstupem do místního Kláštera, jsme si na něj také připili.

Klášter je památka Unesco, uvnitř se rekonstruuje, a protože jsme v srbském městě je pravoslavný. V Kosovu je 90% Albánců a tudíž převážně muslimů.

Další zastávkou bude Prizren. Jedeme kolem Kosova Pole, kde byla v roce 1389 slavná bitva mezi Turky a Srby.

Zastavíme na krátkou obědovou zastávku a koupíme bedýnku hroznů (4€ za 3 kg).

V jednu přijedeme do Prizrenu a projdeme toto pěkné historické město. Začneme u starých tureckých lázní s mešitou Bajrakli džamija…

…nad městem je pevnost Kaljaja…

…krásná Sinan Pašina džanija…

…starý turecký most přes řeku Bistricu.

Na druhé straně řeky je památka Unesco, pravoslavný chrám Bohorodice Ljevišské. Je zavřený, v dezolátním stavu s z jasných důvodů jej hlídají policisté.

Z nedaleké hodinové věže, kde je i malé archeologické muzeum, je na chrám a vlastně celé město nádherný výhled.

Vstup je 1€, stejně jako hodina parkování či káva v centru města.

Před třetí hodinou vyrážíme směr Rahovec, což je centrum vinařství v Kosovu. Poptáme se místního bednáře, který nám ukáže možnosti ubytování i ochutnávky vína. Domluvíme na zítra v 10 prohlídku a košt v největším vinařství Stone Castle.

Ubytujeme se v hotelu Jaha, máme 2 pokoje po 20 € takže 8£ na hlavu…paráda.

Po očistě jdeme navštívit místní vinotéky. První test 2 vína a zlaté rakije, kluci neumí moc prezentovat. Ale mají výborné víno Vranac.

Druhé vinařství bylo na vyšší úrovni a strávíme tam příjemné téměř 2 hodiny.

Navážeme kontakty a samozřejmě něco nakoupíme.

Zajímavostí je, že ochutnávka je zdarma a to jsme měli 6 druhů vína a na závěr rakii a amareto.

Hlad zaženeme na hotelu a na dobrou noc si dáme víno Vranac.

Jak jsme se dnes naučili…dobrou noc… Naten e mir…

Dnes jsme ujeli 1320 km, zítra máme v plánu klášter Unesco v Gjakovö a ubytovat se v Albánii.

Nastal „den D“ a přesně podle plánu jsme v sedm večer vyrazili na naší další cestu směr Balkán. U někoho naše cílové destinace vyvolávají pocit nebezpečí, strachu, obavy ze zlých balkánských mafií či banditů v horských průsmycich. Naše zkušenosti jsou právě opačné a doufáme tomu nebude jinak ani letos.

Jedeme opět v pěti, naložili jsme kola, ale museli jsme provést jistou redukci. Poprvé jsme museli dokonce vynechat stolek a budeme si asi losovat o židličky, které máme jen dvě. O to víc si vychutnáme místní speciality a už teď se těšíme na luxusní domácí sýry.

Kolony na D1 a D2 nás „kupodivu“ asi o hodinu zdržely a teprve o půl desáté míjíme Břeclav a překračujeme hranice na Slovensko. Každopádně i cesta je cíl, takže se dobře bavíme a nálada je výborná. Během noci chceme přejet přes Slovensko a Srbsko do Kosova, ale o tom víc ráno. Je stále příjemná teplota kolem 18°C, na cestu nám svítí nádherný Měsíc…

Older Posts »

Kategorie