Posláno autorem: zednicek | 25.9.2018

Expedice č.12 – Kosovo, Albánie 27.9. – 7.10.2018

Ještě pár dní a vyrážíme na naši 12. výpravu směr východ. Původně jsme chtěli navštívit Írán, ale z nejrůznějších důvodů jedeme jen kousek na Balkán. První zastávkou by mělo být Kosovo se svými památkami, horami a vinicemi a pak přejedeme do nám již známé Albánie. Bereme kola a cílem bude údolí Valbona v Prokletých horách, nedaleko od údolí Theth. Letos nejede Radim, ale jinak maximální sestava, tedy Jirka, Láďa, Peťa, já a Libor se svým věrným Fordem Tranzit. Možná po cestě vystoupáme i na nějakou horu, ale možná také podle počasí skončíme u moře. Každopádně se pokusím sem opět psát a dávat nějaké fotky, i když z hor, kde bude asi špatný internet, to bude možná těžší. První příspěvek asi vznikne chvíli po startu, tedy ve čtvrtek večer…

Reklamy
Posláno autorem: zednicek | 15.9.2018

Dovolená Itálie 2018, 29.7. – 5.8., shrnutí

Shrnutí:

1. den (neděle 29.7.) Žďár – Humpolec – Třeboň – Linz – Salzburg – Innsbruck– St. Moritz – Domaso – 839 km
Ubytování: Appartamento Giglio Residence Il Maniero, Via Case Sparse 45, 22013 Domaso – 585 EUR za 7 nocí, odkaz zde
Poplatky:
parkování St. Moritz – 1 EUR/1 hod

2. den (pondělí 30.7.) Domaso – Mennagio a zpět – 23 km
Památky: hrad Vezio Varenna – 15 EUR/4 osoby, Villa Melzi Bellagio – 26 EUR/4 osoby
Poplatky: trajekt do Varenny a Bellagia – 60 EUR/4 osoby

3. den (úterý 31.7.) Domaso – Lugano a zpět – 133 km
Poplatky: parkování Lugano – 4 EUR/2 hod

4. den (středa 1.8.) Domaso

5. den (čtvrtek 2.8.) Domaso – Milano a zpět – 237 km
Poplatky: parkování Milano – 10 EUR/5 hod

6. den (pátek 3.8.) Domaso – Menaggio – Mezzegra a zpět – 61 km

7. den (sobota 4.8.) Domaso – Colico a zpět – 55 km
Památky: vstup Forte di Fuentes – 20 EUR/4 osoby

8. den (neděle 5.8.) Domaso – Bormio – Merano – Innsbruck – Salzburg – Linz – Třeboň – Humpolec – Žďár – 892 km

Shrnutí:
Celkem jsme ujeli: 2 262 km
Vstupy do památek, suvenýry:  4 662 Kč
Ubytování (7 nocí):  15 508 Kč – 554 Kč/os/noc
Nafta: 4 507 Kč, tankováno 125 l, průměrná spotřeba 5,53  l/100 km, průměrná cena nafty 36,23 Kč/l
Ostatní náklady na auto (parkování, dálniční známky):  637 Kč
Občerstvení + ostatní náklady: 9 854 Kč
Celkem náklady: cca 34 000 Kč = cca 8 500 Kč/osoba

Kurzy měn: EUR – cca 25,5 Kč/€

Posláno autorem: zednicek | 7.8.2018

Dovolená Itálie 2018 – 8. den neděle 5.8.

Na zpáteční cestu jsme se po rozloučení s paní domácí vydali o půl desáté. Měli jsme na výběr dvě možnosti. Cesta stejná jako sem, tedy přes Sv. Mořic, trvající s přestávkami kolem 12 hodin. Druhá možnost byla podle odhadu původně delší asi o 2 hodiny, zato přes průsmyky s krásnými výhledy na Alpy. Jelikož nikdo nenamítal, můj druhý návrh zvítězil a vyrazili jsme tedy směr Bormio. Projíždíme nejdříve údolím plných vinic kolem městečka Sondrio. V neděli má řada vinařství zavřeno, ale být tu v týdnu, určitě se zde zá prožít nejeden pěkný večer.

Kocháme se pohledy na okolní hory, silnice se začíná zvedat…

…až po průjezdu několika tunely přijedeme do Bormia. Pěkné lázeňské a hlavně lyžařské středisko je plné lidí, tak jen projedeme a uděláme pár fotek na okolní sjezdovky. V zimě to tu bude určitě super.

Za Bormiem začínají serpentiny, míjíme funící cyklisty, předjíždějí nás motorkáři, prostě jsme na silnici, vedoucí na Passo dello Stevio, jeden z nejkrásnějších a nejvyšších aplských průsmyků, kde se jezdí i Giro d´Italia.

Jeli jsme před několika lety rumunský Transfagarasan (viz. odkaz zde), ale toto je úplně jiná liga. Zastavujeme pod vrcholem na krátkou svačinu a focení.

Pak ještě několik zatáček a jsme na vrcholu ve výšce 2758 m.n.m.,

kde jsou snad tisíce lidí na kolech, motorkách, pěšky…prostě zácpa jako na pouti. To není nic na nás, jedeme níž a fotíme cestu dolů z druhé strany…

…a také vrcholy s nejvyšším Ortler (3905 m.n.m.), kdysi nejvyšší horou Rakousko-Uherska.

Prostě jízda přes Passo dello Stevio byl jeden z vrcholů letošní dovolené a pěkně o tom píše třeba tento článek.

Jakmile sjedeme dolů do údolí, projíždíme opět krásnými vesnicemi, kde je naopak plno pěstitelů jabloní. Oblast kolem Merana snad dokáže zásobit celou Evropu, aspoň tak nám to tu připadalo.

V Meranu si uděláme další zastávku na kafe a zmrzlinu.

Je to pěkné lázeňské městečko s promenádou a známé třeba tím, že sem jezdila císařovna Sissi.

Nyní máme opět dvě možnosti cesty. Rychlejší, ale delší po dálnici na Bolzano nebo pomalejší „přímo přes kopec“ do Innsbrucku. Je jasné, že volíme tu přes hory, takže se zase kocháme krajinou, ale motáme si hlavy v serpentinách při stoupání do sedla Jaufenpass neboli Passo di Giovo (2 094m n. m.).

Motorek i cyklistů je tu o řád méně, ale i toto je zážitek, na který se nezapomíná.

Začíná být již pozdní odpoledne, sjedeme do Vipiteno Sterzing, což je městečko, kde začíná Brennerský průsmyk. Jedeme pod dálnicí po „staré“, což již známe, cesta je daleko malebnější a příjemnější. O půl sedmé projíždíme kolem Innsbrucku a pak již jen fádní cestou po dálnici směr Rosenheim (tady nás jen zpomalí němečtí policisté, kontrolující migranty), na Salzburk, Linec. Bohužel asi 30 km za Lincem dálnice končí, opět se čeká na nás, až dálnici do Rakouska vybudujeme. No popravdě nevím, zda se toho někdy dočkáme. Přes Dolní Dvořiště, Třeboň, Jindřichův Hradec, Pelhřimov se dostaneme na naši super dálnici D1 u Humpolce, dokodrcáme se k Jihlavě a o půl druhé jsme doma. Tak končí naše letošní zahraniční putovací dovolená ke krásnému kraji kolem Lago di Como. Zůstane řada zážitků a vzpomínek, a už nyní se můžeme jen těšit na další cesty…

Posláno autorem: zednicek | 4.8.2018

Dovolená Itálie 2018 – 7. den sobota 4.8.

Poslední pobytový den naší dovolené jsme měli opět volnější. Ráno jsme po desáté hodině vyrazili do nedalekého městečka Colico. Nacházejí se zde dvě pevnosti – Forte Montecchio Nord a Forte di Fuentes. My jsme navštívili tu druhou, starší, postavenou v roce 1603 Španělem Pedro Enrique de Acevedem. Prohlídka za 5€ na osobu zajímavá, místo skryté, ale kupodivu prostorné, s pěknými výhledy. Nebylo tu ani moc lidí, takže příjemně strávená hodinka…

Druhou pevnost, která je z první světové války, jsme tedy minuli a jeli jsme po pobžeží na jih od Colico. Na poloostrově se nachází opatství Abbazia Cistercense di Santa Maria di Piona z 12. století. Už jen cesta tam, klikatými úzkými uličkami po kostkách, je zážitek. Samo místo je klidné, plné zeleně, s pěknými výhledy.

Kafe zde bylo za 1€, což bylo nejlevnější ze všech, co jsme v Itálii vypili. Škoda jen, že tam nemají stolečky, ale i tak to bylo příjemné.

Podél pláží u Colico, kde bylo viditelně plno, jsme se pak vrátili po druhé hodině zpět na apartmán.

Kousek nad námi jsme si ještě zajeli k malému kostelíku Madoona delle Neve. Pěkný, kamenný, s nádherným výhledem na protější Colico.

Takových kostelíků je tu plno, snad několik v každé vesnici.

Oběd na pokoji byl rychlý, ale chutný.

Před čtvrtou hodinou jsme šli na pláž u jezera a splnili si povinnost, tudíž vykoupat se v Lago di Como. Popravdě voda nebyla ani tak studená, jak jsme si mysleli, byla příjemná, čistá, jen přístup je po kamínkách.

Poslední večer jsme zašli do restaurace Madonnina u jezera. Vynikající těstoviny (9-11€), víno (7€/l), tiramisu a panna cotta (5€/ks).

Zhodnotili jsme naši letošní dovolenou, udělali poslední fotky a šli si odpočinout před zítřejší cestou domů.

Ráno chceme vyjet kolem půl desáté a večer bychom mohli být doma. Možná ještě po cestě něco navštívíme.

Posláno autorem: zednicek | 4.8.2018

Dovolená Itálie 2018 – 6. den pátek 3.8.

Máme za sebou další parný den, který jsme dopoledne strávili u bazénu.

Po lehkém obědě na apartmánu jsme autem vyrazili na prohlídku okolí. První zastávka byla u pevnosti Castello di Rezzonico. Bohužel je hrad soukromý, tudíž jsme si jen prohlédli pláže pod hradem. Malé, romantické…

Následoval přejezd do našeho známého Menaggia, odkud jsme jeli lodí i projížděli do Lugana.

Dnes následovala prohlídka centra. Odsud se také vychází na túru nebo ferratu na Monte Grona (1736 m.n.m.), v těchto vedrech jsme nad tím ani chvíli nepřemýšleli. Centrum je malé, ale pěkné.

U jezera jsme dali tradiční kafe…

…na náměstí zmrzlinu z domácí výroby.

Příjemně jsme zde strávili část odpoledne a pak ještě vyrazili kolem Tremezza, kde je další botanická zahrada u Villy Charlotte, do sousedního Mezzegra. Od kostela Chiesa di Sant Abbondio je krásný výhled na jezero i sněhově bílou vilu Melzi v protějším Bellagiu.

Najdeme zde i další zajímavost, a tou je místo, kde byl v roce 1945 popraven Mussolini se svou milenkou. Chytili jej v nedalekém Dongo, když se pokoušeli utéct do Švýcarska…

Bylo před šestou hodinou, tak jsme se vypravili na cestu zpět. Nakoupili v marketu a hlavně ve vinotéce. Zítra máme před sebou poslední den, pojedeme do protějšího Colico a možná se vykoupeme i v jezeře.

Posláno autorem: zednicek | 3.8.2018

Dovolená Itálie 2018 – 5. den čtvrtek 2.8.

Dnes jsme vstali nejdříve oproti všem předchozím dnům, a to již po půl sedmé. Naplánovali jsme si výlet do asi 100 km vzdáleného Milána, třetího nejbohatšího města Evropy (po Londýně a Paříži) s 1,3 mil. obyvatel . Vyrazili jsme chvíli před půl osmou. Cesta zpočátku probíhala velmi rychle, jeli jsme po druhé straně jezera, kde je dálnice (bez poplatků) vedená převážně tunely. Na konci u města Lecco opouštíme tunely a za Monzou začínají kolony. Jde to ale docela dobře a po půl desáté parkujeme hned u Parco Sempione. Dál už to ani nejde, je tam pak zóna ZTL (Zone a traffico limitato), kam již nemůžeme. Parkování zde stojí 2€ na hodinu, tak si, po chvíli „boje s automatem“, předplatíme 5 hodin. To by nám mělo na prohlídku stačit. Vyrážíme ihned do parku…

…a klidnou procházkou kolem Areny Civica (stadion s bohatou minulostí, ale i současně se sportovně využívá) přicházíme k pevnosti rodiny Sforzů – Castello Sforzesco.

Pěkné místo plné muzeí (většinou zdarma), kterým pomalu projdeme…

…až na nakupní pěší zónu Via Dante.

Kousek vlevo se nachází známé divadlo La Scala

…přejdeme přes cestu k pomníku Leonarda da Vinciho

…a po pár metrech začíná pořádný mumraj. Přijdeme k zastřešné nákupní pasáži Galerie Viktora Emanuela II., plné obchodů, restaurací a sídel řady světoznámých značek např. Prada.

Nadšení z té krásy ještě neskončí a na konci se otevře úžasný pohled na Duomo di Milano (Katedrála Narození Panny Marie).

Jedna z největších gotických katedrál na světe, bílá díky mramoru, plná sošek a věžiček a hlavně opravdu nádherná. Vstupné 3€ dovnitř, 12€ včetně střechy, stačil nám pohled z venku.

Před katedrálou stojí na náměstí Piazza del Duomo socha zakladatele a sjednotitele Itálie Vittoria Emanuela II.

Dali jsme si kafe v jedné z mnoha restaurací v okolí (2€ presso, 3€ americano, 4€ latte macchiato).

Následoval tradiční nákup v Terranově (snad ve všech důležitých městech na naší dovolené musíme tuto značku navštívit) a pak kolem řady kostelů…

…jsme přišli k Porta Ticinese – jedna z historických vstupních bran do Milána.

Zde také začínají „milánské kanály“ Naviglio Grande na řece Ticinos. Zajímavé, připomínající Benátky, plné restaurací a trhů…

…pěkné místo k procházce se zmrzlinou (2,5€ malá).

Z tohoto místa jsme pak už jen došli Milánskými ulicemi k našemu zaparkovanému autu kolem půl 4 a po cca 12 km chůze ve vedru docela unaveni.

Přesto jsme si našli ještě čas na návštěvu San Sira (Stadio Giuseppe Meazza). Stadion, kde hrají jak AC tak Inter patří s kapacitou 80 000 k největším v Evropě. Do prodejny, odkud je také průhled na stadion je vstup zdarma, komentovaná prohlídka s muzeem je za 17€. Nechce se nám absolvovat více jak hodinovou prohlídku, tak stadion ještě obejdeme, nafotíme a odjíždíme z Milána po páté hodině.

Návštěva „města módy“ opravdu stála za to a určitě můžeme jen doporučit.

Opět absolvujeme pár kolon při výjezdu z města, ale v sedm jsme v Domasu a kupujeme opět v naší oblíbené vinotéce víno (2,5€ za 1 litr vynikajícícho stáčeného vína). Odměnou za celý den je pak večeře v jedné z místních pizzerií (pizza od 6 do 9€).

Zítra dopoledne strávíme u bazénu a odpoledne zase něco podnikneme v okolí Lago di Como.

Posláno autorem: zednicek | 1.8.2018

Dovolená Itálie 2018 – 4. den středa 1.8.

Dnešní den byl odpočinkový, takže jsme vstali kolem deváté a nikam se nehonili. Dopoledne jsme strávili u bazénu.

Po polední siestě jsme vyrazili na procházku městem. Bylo teda pořádné vedro, ale v uličkách města bylo příjemně.

Sedli jsme na zmrzlinu…opět parádní porce za 2€…

Nakonec ještě i pofukovalo, až kolem sedmé začalo nad horami bouřit a poté i tady pršet. Je to příjemné ochlazení.

V místní vinotéce jsme nakoupili stáčené frizantee, takže bude pěkný večer.

Zítra jedeme na celodenní výlet do Milána.

Posláno autorem: zednicek | 1.8.2018

Dovolená Itálie 2018 – 3. den úterý 31.7.

Dnes jsme vyrazili o chvíli později než včera, ale nic nás netlačí, je dovolená, takže je to vlastně uplně jedno. Ve třičtvrtě na deset tak jedeme již známým směrem na Menaggio a odsud doprava na Lugano. Nejdříve pomalu serpentinami pod Monte Grona, ale pak sjedeme dolů k jezeru Lugano. Průjezd přes hranice do Švýcarska je bezproblémový a po hodině parkujeme na jedné z ulic kousek od centra.

Platí se tu většinou 1 – 2€ za hodinu, takže si zaplatíme 2 hodiny, což stačí na krátkou procházku městem. Z parku Ciani u jezera je nádherný výhled na kopec Monte San Salvatore, kam odpoledne půjdeme.

Poté se procházkou kolem jezera…

…dostaneme kolem Mc Donaldu (ristreto za 1,5 CHF = 33 Kč, menu však už za cca 12 CHF = 270 Kč), prodejny kávy Nesspresso (reklamu dělá Clooney, který také pobývá, stejně jako Di Caprio, či rodina Versace v Bellagiu)…

…až na náměstí Piazza Riforma, kde je místní radnice.

Jsme ve Švýcarsku, takže ceny jsou opravdu dost „zajímavé“ – stačí se podívat do jídelního lístku nebo za výlohy, třeba se slevami…

Kousek nad náměstím je katedrála di San Lorenzo, nedávno rekonstruovaná, pěkná, stojí za zhlédnutí.

Je zde také pěkný pohled na město a kopec Monte Bré, odkud je údajně také krásný výhled na město a jezero.

V centru je plno obchodů a restaurací třeba na náměstí piazza Dante Alighieri…

K odpolední procházce jsme si vybrali Monte San Salvatore, kam jede lanovka za 30 CHF zpáteční jízdenka (dnes byla sleva 26 CHF = cca 570 Kč). Jsme však turisti, takže autem jsme se dostali až do vesničky Ciona, odkud vede značená turistická trasa na vrchol.

Stoupá se z cca 680 m.n.m. do výšky 912 m.n.m., ale jak jsme si sami zkusili, dá se těch 1,9 km zvládnout za 50 minut.

Nahoře je restaurace s vyhlídkou a nádnernými výhledy na jih od Lugana.

Kousek výš je pak další vyhlídka ze střechy kostela a odsud je již plných 360° na celé okolí.

Výhledy úžasné, až dechberoucí. Opravdu stojí za to se sem vypravit, bude to určitě jeden z vrcholů naší letošní dovolené…

Zpátky jsme jeli kolem muzea miniatur mostem přes jezero a serpentinami do hor až do města Argegno na břehu Lago di Como. Cesta delší, zajímavější a díky úzkým cestám a serpentinám i adrenalinovější… Následoval bazén a večeře v San Sivestro Ristorante asi 100 m od našeho apartmánu. Ceny evropské, ale to co jsme ušetřili za lanovku na Monte Salvatore, to jsme utratili v restauraci.

Příjemný celý den i večer… Zítra máme odpočinkový den, takže asi bazén, město, jezero, bazén… uvidíme.

Posláno autorem: zednicek | 31.7.2018

Dovolená Itálie 2018 – 2. den pondělí 30.7.

Ráno jsme vstali a posnídali tak, že jsme vyrazili o půl desáté od našeho apartmánu směr Menaggio. Je to asi 20 km od Domasa, velká část cesty vede tunely, z nichž nejdelší má 3565 m. Proplétat se uličkami všech měst podél pobřeží není možné, tak Italové vykopali síť tunelů po obou stranách jezera. Velká chvála a urychlení.

V Menaggiu jsme koupili za 15€ na hlavu celodenní lístek, který nám stačí k návštěvě měst, co chceme vidět. Cesta trajektem je vždy zajímavá, tak jsme se kochali výhledy na Lago di Como a okolní města.

První zastávkou byla Varenna. Prošli jsme uličkou Greenway podél pobřeží…

…dali si kafe (2 €) v jedné z mnoha místních restaurací s pěkným výhledem na jezero…

…pokračovali podél pobřeží s krásnými výhledy jak na jezero tak na klikaté a strmé místní uličky…

…došli až na náměstí s radnicí…

…a pak zamířili strmou cestou k hradu Castello di Vezio. Cesta opravdu v tom vedru úmorná, stoupání téměř půl hodiny po klouzající kamenné cestě, ale stálo to zato (vstupné 4 € dospělí, 3 studenti).

V místních upravovaných zahradách rostou i krásné květiny v nadlidských velikostech:-)

Vylezli jsme až na věž, odkud je výhled na všechny strany opravdu úžasný.

Ve Varenne jsme strávili 4 hodiny a dalším trajektem přejeli do městečka Bellagio.

Lidí zde bylo mnohem víc, tudíž město je daleko rušnější.

Vypravili jsme se z přístavu doprava krásnou kolonádou. Na konci je pak vstup do botanické zahrady (6,5 €) u Villy Melzi, kde pobýval Francesco Melzi, vícepremiér italské republiky za doby Napoleona.

Zahrada je udržovaná, nádherná i poučná a strávili jsme tam určitě více jak hodinu příjemnou procházkou…

V 17 hodin nám odjížděl trajekt zpět do Mennagia, kde jsme měli zaparkované auto zdarma kousek za přístavem na hlavní cestě. Cena obvyklá za parkování zde také není závratná, cca 1€ na hodinu, případně 8€ za celý den.

Přijeli jsme na apartmán po šesté hodině, vykoupali se v bazénu, ugrilovali hovězí steak a večer zakončili tradiční kanastou.

Zítra vyrážíme na celodenní výlet do švýcarského Lugana. …a takto vypadal dnešní výlet…

Posláno autorem: zednicek | 30.7.2018

Dovolená Itálie 2018 – 1. den neděle 29.7.

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit v Itálii, v horách a ne nutně u moře. Jelikož jsme u jezera Lago di Garda již byli v roce 2012, zvítězilo Lago di Como, jedno z nejkrásnějších jezer v Evropě. Aspoň tak jej popisují některé z cestovek. Na jaře jsme již také zarezervovali ubytování v městečku Domaso a v sobotu po 23. hodině vyrazili směr Humpolec – Třeboň – Linec – Salzburk – Rosenhaim – Innsbruck – Svatý Mořic – Domaso.

Cestu dlouhou 839 km jsme si zpestřili několika zastávkami, dokonce jsme si na víc jako hodinu zdřímli. Zastávka na malou snídani je na obrázku někde před Innsbruckem.

Kolony žádné nebyly, jak strašili, asi jedou všichni opravdu spíše na Chorvatsko. O půl dvanácté jsme pak přijeli do Svatého Mořice.

Lázeňské a olympijské město na břehu jezera se stalo místem našeho oběda z domácích zásob. Je tu opravdu moc pěkně, celkově počasí vyšlo parádně, je sluníčko, teploty kolem třicítky, vlastně podobně jako u nás.

Za Mořicem, který je již ve Švýcarsku, následují další nádherná jezera a hory. Je tu plno cyklistů, motorkářů a na vodě plno všech možných disciplín.

Všude je krásně zeleno, však to tu díky množství vody pořádně zalévají.

Pak jsme serpentinami Passo Malojo

sjeli do Itálie k městečku Chiavenna, poblíž kterého se nachází krásné vodopády Acquafraggia Waterfalls.

Ve vedru se tu osvěžovalo a trávilo příjemnou neděli opravdu několik stovek lidí.

Odsud to již bylo něco přes půl hodiny do Domasa. Majitelka apartmánu s námi komunikovala přes WhatsApp, takže nás již čekala a chvíli po půl třetí nám předala ubytování (apartmán za 83€ na noc – odkaz zde). Je to tu opravdu pěkné, u apartmánů je i bazén, který v těch vedrech přijde určitě vhod.

Po malém odpočinku, jsme vyrazili k jezeru, prošli se podél pláží a kochali se pohledy na okolní hory.

Závěrem jsem si dali první italskou zmrzlinu – tu nejmenší za 2€, ale bohatě stačila.

Zítra chceme lodí po jezeru…ale o tom příště.

Posláno autorem: zednicek | 6.12.2017

Cestopis Turecko 2014 v PDF

Postupně plním resty a během podzimních večerů jsem dokončil cestopis o naší expedici v roce 2014 – Tureckým Kurdistánem. Cestopis ve formátu PDF je ke stažení zde nebo v pravém menu v části Cestopisy v PDF. V tisknutelné kvalitě je možno jej zaslat na vyžádání.

Jedenáctá expedice byla na kilometry nejdelší, jakou jsme kdy ujeli autem. Během cca 8500 km jsme projeli Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Gruzii a strávili několik dní v Arménii, která s Tureckem nemá otevřenou hranici. Země je to zajímavá, první co přijala křesťanství, plná historických památek, bohužel dost pod vlivem Ruska. Hlavně Jerevan a památky v okolí stojí zato určitě navštívit. Naopak Gruzie vypadá, že pevně směřuje do Evropské Unie. Země je to příjemná, druhá co přijala křesťanství, s nádhernými horami a výborným vínem pod Kavkazem. Turecko máme již téměř celé projeté a také letos jsme obdivovali nejen přírodu, ale hlavně rychlost, jakou se v Turecku cestuje. Je zde velmi dobrá silniční síť, která se stále zlepšuje a propojuje tuto obrovskou zemi. Politickou situaci hodnotit nebudeme, nesetkali jsme se s jediným problémem, ale v této oblasti je Turecko zády vzdáleno od EU. Každopádně 11. expedice byla opět úžasná, plná zážitků, které nám už nikdo nikdy nesebere. A o tom to naše putování vlastně je.

Zde je detailní rozpis cesty a všech poplatků:

1. – 2.den (26.-27.9.) Žďár nad Sázavou – Bratislava – Budapest – Bělehrad – Sofia – Istanbul – Bolu – 2053 km (cca 26 hodin)
Poplatky: SR – měsíční dálniční známka – 14€, Maďarsko – dálniční poplatek na měsíc – 15€, Srbsko – mýtné 14€, Bulharsko dálniční poplatek na měsíc 15€, dálnice Edirne – Bolu 4€, most Sultána Selima Hrozného 9€
Ubytování: Bolu – Otel Eratay 65€ (13€/os. se snídaní) – stránky zde

3. den (28.9.) Bolu –Ankara – Sivas – Zara – Divrigi – 805 km (10 hodin)
Ubytování: Divrigi hotel Ninni – 45 € (9€/os/noc bez snídaně) – stránky zde
Poplatky: dálnice Bolu – Ankara cca 1€

4. – 5. den (29.-30.9.) Divrigi – Erzincan – Erzurum – Oltu – Ardahan – Posof – Akhaltsikhe (Gruzie) – Zhdanovakani – Bavra (Arménie) – Gyumri – Jerevan – 1031 km (cca 24 hodin)
Poplatky: víza Arménie 36€, pojištění auta 20€, taxi 1€
Ubytování: Villa Ararat Proshyan – 150€ za 3 noci (10€/os/noc bez snídaně)

6. den (1.10.) Proshyan – jezero Kari pod Aragatsem autem 48 km z 1050 m.n.m. do 3200 m.n.m., pěšky na Aragats 10,6 km do 3879 m.n.m., autem zpět 50 km

7. den (2.10.) Jerevan – Geghart – Khor Virap – Jerevan – 178 km
Památky: Muzeum destilérka Ararat 38€ (cca 7,5€/os)
Poplatky: taxi 10€, parkování Geghart 0,5€

8. den (3.10.) Jerevan – Sevanavank – Sanahin – Alaverdi – hranice Bagratashen – Marmeuli – 311 km
Památky: Levon’s podzemní kláštěr 10€
Poplatky: parkování Sevanavank 1€
Ubytování: Marmeuli hotel (Gruzie) 35€ (7€/os/noc) bez snídaně

9. den (4.10.) Marmeuli – Tbilisi – Signaghi – Telavi – 205 km
Ubytování: Hotel Old Telavi – 65€ (13€/os/noc) se snídaní – stránky zde
Památky: košt vína ve vinařství Shumi cca 35€ (7€/os.)
Poplatky: taxi 10€

10. – 11. den (5.-6.10.) Telavi – Tbilisi – Mtskheta – Gori – Khashuri – Zestafoni – Chiatura – Zestafoni – Kutaisi – Batumi – přechod do Turecka Sarpi – Trabzon – Samsun – Bafra – Kastamonu – Safranbolu – 1526 km (29 hodin)
Ubytování: Ipekyoulu Pansivon 45€ (9€/os/noc) se snídaní
Památky: osmanský dům 6€, karavansarai 1€
Poplatky: parking Gori 0,5 €, parking Safranbolu přes noc 3,5€

12. – 13. den (7.-8.10.) Safranbolu – Gerede – Bolu – Istanbul – Edirne – Sofia – Bělehrad – Budapest – Bratislava – Žďár nad Sázavou 1433 km (30 hodin)
Památky: jeskyně Bulak Mencilis 5€ (1€/os)
Poplatky:  Turecko dálnice Bolu – Edirne 13€, Srbsko– mýtné 14 €, desinfekce Bulharsko 3€

Celkem jsme ujeli: 8 428 km
Poplatky (včetně parkovného a taxi):  6 161 Kč – 1232 Kč/os.
Vstupy do památek:  1 618 Kč – 324 Kč/os.
Ubytování (8 nocí):  10 444 Kč – 2 089 Kč/os, t.j. 261 Kč (10,5 €)/noc/os., z toho byly 3 noci se snídaní
Nafta: 23 417 Kč – 4 683 Kč/os, tankováno 843 l, průměrná spotřeba 9,8 l/100 km, průměrná cena nafty 27,60 Kč/l, nejdražší v Maďarsku 34,90 Kč/l, nejlevnější Arménie 17,40 Kč/l
Občerstvení + ostatní náklady: 5 805 Kč = 1 116 Kč/os.
Celkem náklady na jednoho 11 231 Kč (cca 450 €) + vlastní útrata, dárky a nákup na cestu = cca 14 000 Kč/os (cca 560€)

Kurzy měn: TLR (Turecká lira) = 6 Kč, Euro = 25 Kč, DRAM (Arménská měna) = 0,045 Kč, tzn. 1000 DRAM = 45 Kč tj. cca 2€, GEL (Gruzínské Lari) = 9 Kč.

Posláno autorem: zednicek | 8.10.2017

Arménie 2017, 13. den neděle 8.10.

Průjezd Bulharskem byl zajímavý asi jen tím, že před Sofií projíždíme sněhovou vánicí. Teplota je na bodu mrazu a připomíná nám to loňský návrat z Albánie, kdy jsme před Sarajevem zůstali stát v závějích sněhu. Jak asi bude u nás, když už i tady sněží. 

O půl čtvrté máme za sebou 350 km po Bulharsku. Zdržení na hranicích opět třičtvrtě hodiny, naštěstí se posune čas o hodinu zpátky. Srbové také dost budují, takže ihned za hranicí najíždíme na dálnici. Bohužel se ještě objevují nedodělané úseky a musí se po staré cestě s tunely. Přesto utíká cesta dost rychle. Objedeme Bělehrad, za cca 600 km průjezdu Srbskem zaplatíme na mýtnicích 14€, což je mnohem méně než před třeba 10-ti lety. Na hranicích do Maďarska, tedy do Schengenu, je neskutečně autobusů a vůbec nechápeme, kam ti lidé jedou. Někteří přecházejí pěšky a snaží se někoho za hranicí stopnout. No zase zdržení téměř hodinu. Poté aspoň posnidame. 

Ještě se zmíním o dotazech celníků. Většinou se ptají kam nebo odkud jedeme a co jsme tam dělali. Nejlepší byl Bulhar, jemuž Jirka na dotaz „odkud jedete“ s vážnou tváří odpověděl „z Turecka“. Chytil se za břicho a smál se…vždyť to je přece jasné, že z Turecka, když jsme na tureckých hranicích. Docela zabírá také slovo „alpinisti“, které jsme několikrát použili. Jeden Armén zase přemýšlel, kde je Česká republika..evidentně to nikdy neslyšel. 

Proste zážitků je celá řada a budeme zase na letošní cestu rádi vzpomínat a časem si ještě více uvědomíme, co všechno jsme viděli a zažili. Zřejmě to byla naše poslední takto dlouhá cesta autem, do Turecka určitě. V této obrovské zemi jsme již viděli téměř všechny nejdůležitější zajímavostí, snad ještě na Kačkar by stálo zato se vypravit. Příští rok však asi vyrazíme letadlem do Íránu. Naše cesta tedy pomalu končí, jsme na Slovensku před Bratislavou, doma budeme před čtvrtou. Budeme mít za sebou téměř 8.5 tisíce km…a ještě shrnutí v obrazech….

Posláno autorem: zednicek | 8.10.2017

Arménie 2017, 12. den sobota 7.10.

Ráno jsme vstali po osmé hodině a šli na snídani.  Po devíti letech se ani skladba snídaně příliš nezměnila a zřejmě to bude stejné i další roky. Připravil jsem porovnání několika situací letos (vlevo) a z roku 2008 (vpravo). Každý může hledat rozdíly…

Po snídani jsme se nabalili do auta a vyrazili na cestu. Předtím jsem se s majitelem ještě rozloučil větou. ..“tak zase za deset let na viděnou“.  No uvidíme. ..

Ještě před odjezdem jsme navštívili nedaleko Safranbolu jeskyně Bulak Mencilis Cave. Cesta je dobře značená přes centrum asi 8 km za město, vstupné 5 TLR a dokonce berou i karty. Jeskyně asi 600 m dlouhé si projdeme bez průvodce, žádný tu totiž není, ale návštěvníků docela dost. Určitě stojí zato se sem podívat.

Před dvanáctou hodinou vyrážíme na dlouhou cestu domů. Ve dvě hodiny zastavíme na oběd.

Po Láďovi bere řízení Jirka, venku začíná být teplota až ke třicítce. Klimatizace nefunguje a navíc je u jezera Sapanca provoz z dálnice svedený přes město. V kolonách poskakujeme víc jak hodinu. Dokonce nás několikrát předjel cyklista.

Před Istanbulem jsme o půl šesté a Jirka toho má dost, tak jej střídá Radim. Opět využijeme obchvat města přes nový most Selima Hrozného. Konečně nám přeje i počasí a vychutnáme si jízdu šestiproudem jedním směrem, nádhernou dálnicí s 30ti viadukty, čtyřproudým tunelem a hlavně přes nový most. Opravdu další zážitek, asi už se sem autem nikdy nepodíváme.

Na konci obchvatu je však zase zácpa a další hodinové zdržení. Začíná se stmívat, sledujeme jak nad Istanbul Mall přelétají letadla. Nedaleko je totiž Atatürk Havelimani tedy hlavní istanbulské letiště a letadla létají opravdu v rozmezí 1-2 minut.

Na dálnici objíždíme žebrající ženu s dítětem. ..až nám z toho mrazí.

Před osmou se kolona rozjede, je zajímavé sledovat světelné hady na dálnici.

Cestou na hranice začne pršet, teplota klesne k 5 stupňům. Před hranicemi opět kroutime hlavou nad kolonou kamionů, která má určitě aspoň 12 km.  Stále hrozně leje, když o třičtvrtě na deset přijíždíme na hranice do Bulharska. Turci však mají zavřeno, zřejmě si předávají směnu, tak se tu vytvoří pořádná kolona. Dostaneme se k Bulharům až ve 23 hodin. Tady to jde, jen nás opět překvapuje jakýsi poplatek 3€ za co ani nevíme. ..dříve to byla dezinfekce, nyní asi za vstup? Před půlnocí jsme tedy v EU.

Posláno autorem: zednicek | 7.10.2017

Arménie 2017, 11. den pátek 6.10.

V noci jsme ujeli z hranic Gruzie až do Safranbolu téměř tisíc km. Jede se stále podél pobřeží po nádherných čtyřproudých silnicích. V noci jede napřed Radim a i díky prázdným cestám to valí co to dá. Doprovází nás pouze měsíc v úplňku.

 S rozbřeskem jej střídám, silnice se postupně začínají plnit a u téměř milionového Samsunu je již plný ruch. 

Kolem Černého moře je plno letovisek (Rize, Trabzon), míjíme pláže, ale je už evidentně po sezoně, nyni v noci je jen 5 °C. Ráno je již příjemně, svítí sluníčko a kocháme se pohledy na moře. 

Před Sinopem, ležícím na poloostrově, odbočíme na Kastamonu. Začne již dvouproudá silnice, ale stále se po ní dá jet kolem stovky. Jak se blížíme ke Kastamonu, začíná opět klasická turecká čtyřproudovka, ktéra se rozměry blíží naší D1, kvalitou ji často překonává. 

Před druhou hodinou sjíždíme do Safranbolu. Staré město je na seznamu památek UNESCO, především díky starým a dobře udržovaným osmanským domům.

Byli jsme tu už v roce 2008 při naší druhé  cestě do Turecka, ale Radim a Láďa ne, tak si toto krásné město vybereme jako poslední noc naší expedice.

Zkusíme se ubytovat ve stejném penzionu jako tenkrát. S majitelovým synem se domluvíme na ceně 200 TLR za dva pokoje se snídaní, což vychází na 48€ t.j. necelých 10€ za noc na jednoho. Po malém odpočinku se vypravíme do uliček. Popravdě se to tu moc nezměnilo, jen turistů je tu více. 

Projdeme si i řemeslickou uličku, kde již provozuje živnost syn jednoho z řemeslníků, se kterým jsme si tenkrát povídali. Táta je doma na zaslouženém odpočinku. 

Prohlédneme si za 1 TLR na osobu karavansarai, kde je nyní hotel, ale ze střechy je pěkná vyhlídka.

Nahoře nad městem je také pěkný pohled na osmanské domy. 

Stihneme otevírací dobu v Kaymakamlar House (do 17.30, 5 TLR), což je osmanský dům z 19. století, od roku 1979 zrestaurovaný jako muzeum.

Potřebujeme vyměnit peníze, tak musíme do centra nového Safranbolu. Směnárny tu nikde nejsou, všichni nás odkazují na banku, ale nakonec vyměníme Eura za  Liry u zlatníka. Kurz opět vychází na 6 Kč za 1 TLR. Centrum normální bez nápadu s Atatürkem…

Večeři jsme si dali u našeho hostitele a dokonce přišel i původní majitel…a poznali jsme ho i on nás. Večeře taková normální, čorba, kuřecí a jakási sladká kaše jako prezent od hostitele. No nic moc, ale jak říkal Radim „na hlad dobrý“. Vše s několika čaji za 600 Kč. 

Večer jsme šli do Hamamu. Už před těmi 9tii lety jsme to chtěli zkusit, ale teprve dnes to vyšlo. Objednali jsme si komplet, tedy saunu, peeling a masáž…vše za 60 TLR tedy cca 360 Kč. No zážitek to teda byl. Dostali jsme kabinku, ručník, poslali nás dolů, kde jsme se vyhřáli v sauně, polévali teplou vodou, polehávali…no prostě příprava na masáž. Pak jsme postupně absolvovali umytí a masáž chlapem…byli dva, jeden vypadal jako Sandokan. Akce trvala asi 10 minut, umyli nás mýdlem, natřeli olejem, natáhli ruce a nohy, polámali prsty, namasírovali. Byl to fakt zážitek, uvolňující, strávili jsme tam skoro 2 hodiny…a v odpočívárně nas i vyfotili. Uvnitř to nelze. 

Cena s pitím a veškerou spotřebou nakonec vyšla na 430 Kč, což není určitě přehnané. Kdyby šel člověk jen do sauny, tak to stojí 35 TLR tedy asi 210 Kč. 

Tak ten černý chlap za Radimem vpravo měl v parádě Radima a Libora…

Večer jsme zakončili tradičním posezením na pokoji.

Posláno autorem: zednicek | 7.10.2017

Arménie 2017, 10. den čtvrtek 5.10.

Ráno vstáváme po osmé a jdeme na snídani. 

Ta je v hotelu Old Telavi klasický švédský stůl, takže se pořádně najíme. Příjemným překvapením u snídaně je dárek pro hosty…potěšující a inspirativní.

Po desáté vyrážíme na cestu. Prší, je 4.5 °C, ale cesta docela utíká. Objíždíme Tbilisi…

… a v poledne si uděláme zastávku na kopci u kostela Džvari, gruzínsky Jvari.

Je to nejposvátnějš gruzínské místo, kde nechal ve 4. století král Mirian vstyčit dřevěný kříž, po svém přechodu na křesťanskou viru, diky svaté Nině (Kristýně). 

Od kostela je nádherný výhled na město Mtskheta, kde je katedrála Sveticchoveli, duchovni srdce Gruzie. Ve městě bylo v r.  327 přijato křesťanství. 

My jsme zde byli už při cestě do Gruzie 2012, ale Láďa tu nebyl tak se tu zastavíme a uděláme rychlý oběd. 

Další zastávkou, kde jsme již byli, je Gori, rodiště J.V.Stalina. Uděláme pár fotografií z muzea, kde se nic nezměnilo. Ani pohled na Stalina…

Koupíme místní chleba, jeden kus stojí 40 Tetri, což je asi 3.60 Kč. 
Po cestě do Gori míjíme v jednom místě asi 400 m daleko hranice Jižní Osetie, kterou Rusko ukradlo Gruzii po válce v letech 2006-2008. 

Po pravé straně dálnice je také několik uprchlických táborů. 

Oproti ránu je již pěkné teplo, okolo 18°C. Kocháme se pohledy na nedaleký Kavkaz se zasněženými vrcholky a vzpomínáme, jak jsme lezli pod Kazbeg. 

Před Khashuri končí dálnice a jedeme již po horších silnicích průsmyky, míjíme řadu prodavačů.

V Zestaponi odbočíme vpravo na Chiatura. Objeví se nádherné výhledy na údolí i Kavkaz před námí.  

Chiatura je hornické město, kde se těží mangan. Na kopce pak jezdí lanovký a převážení nejen náklad, ale i lidi.

Podle nás jsou v katastrofickém stavu, ale místní je zdarma využívají k dopravě domů či do práce. 

Dvěmi lanovkami jsme se svezli a byl to opravdu zážitek. 

Nahoře na kopci bydlí lidé v dost špatných domech…

V sedm večer už je tma a my vyrážíme na cestu domů. V devět hodin za Kutaisi povečeříme, Batumi jen projedeme, ale v centru vše svítí jako v Las Vegas. 

Před hranicemi natankujeme doplna naftu za 18 Kc/l, utratíme poslední Lari a Tetri a směřujeme k přechodu Sarpi. 

Řidič (Jirka) jede přes hranici sám a my ostatní musíme na pasovou kontrolu pěšky. Gtuzinci v pohodě, ale co pak přijde jsme opravdu nečekali. V tunelu se tlačí několik stovek pasažérů  a my se dostáváme na konec fronty. Jen Turci maji přednost… vypadá to aspoň na hodinu a půl, když najednou uslyšíme volání „Libor“! Policista volá majitele našeho vozu a tím pěkný kus fronty předběhneme. Jirka mezitím prošel i kontrolou kufru a nakonec po třičtvrtě hodiny jsme na tureckém území. Byl to ale nezapomenutelný zážitek, prostě ta pravá Asie. 

Nyní nás čeká dlouhý přejezd Tureckem.  Chtěli bychom přes noc a den ujet co nejvíce km a někde, možná v Safranbolu, strávit poslední noc našeho zájezdu. Pak už pojedeme opět přes sobotní noc až domů. 

Posláno autorem: zednicek | 4.10.2017

Arménie 2017, 9. den středa 4.10.

Po včerejším náročném dni jsme dnes trochu více pospali a na cestu vyrážíme až v 11 hodin. Hlavní město Tbilisi nás přivítá deštěm a hlavně zácpou na první křižovatce, tak se zde skoro hodinu zdržíme.

Odbočíme směr Rustavi a následně na Telavi. Jedeme do Kachetie, což je hlavní vinařská oblast Gruzie. Opravdu je tu víno na každém políčku, rostou také fíky, granátová jablka, rajčata, ořešáky, no prostě taková zahrádka Gruzie…

Za necelé 2 hodiny přijedeme na kopec do města Signagi. Mělo by to být nejkrásnější město oblasti a krásnými výhledy na úrodná údolí a Kavkaz v pozadí.

Vylezeme na jednu z věží místních hradeb a kocháme se pohledy. Jen ten Kavkaz je v mracích.

 

Na náměstí poblíž radnice si dáme gruzinskou specialitu chačapuri. Kynuté nebo listové těsto plněné masem nebo sýrem. Vyzkoušíme všechny druhy a zaplatíme 12 GEL což je něco přes stovku. 

Místním nešvarem jsou čtyřkolky, které se turistům pronajímají, a které jezdí s rachotem po hlavní ulici.

Před třetí hodinou vyrážíme směr Telavi, po cestě potkáme řadu vinařství.

O půl páté přijíždíme do Telavi, vyměníme peníze a po několika pokusech se nakonec ubytujeme v Hotelu Old Telavi. 2 pokoje se snídaní v hotelu evropské úrovně za 40 Lari na hlavu což je cca 350 Kč. Opět cena slušná. ..Po krátké pause si necháme zavolat taxi (2 auta za 21 Lari)  a jedeme do vesnice Tsinandali na košt do vinařství Shumi.

Objednáme si ochutnávku za 20 Lari na hlavu,  (180 Kč ) tzn. 2 vzorky zdarma a 4 za doplatek, navíc s jídlem (chleba, sýr, jablko a ořechy). 

Vinařství produkuje 2 mil. lahví ročně, má exklusivní vína Saperavi a speciální Zigu. 

Vše je v pořádku, vína parádní, ceny od 23 po 50 Lari. 

 

Po ochutnávce si zavoláme taxi (6 Lari) a jelikož je nás 5, jeden zase musí do kufru. Ano tady stejně jako v Jerevanu to není problém, i kdyz úsměv taxikáře naznačuje, že to tu moc neznají. Jedeme starým dobrým žigulíkem…

Zajdeme na večeři do restaurace poblíž hotelu a vyzkoušíme různé místní speciality. Víno teda na velmi nízké úrovni, ale celkově jsme spokojeni i s výslednou cenou 95 Lari, tedy cca 900 Kč.  A to si na závěr Radim objednal meloun pro celý stůl..

Za tmy se ještě někteří z nás prošli po nočním městě, které nám aspoň v centru připadá jako normální evropské město.  V porovnání s Arménií je na tom Gruzie o dost lépe a přítomnost vlajek EU svědčí o tom, že na vstupu hodně pracují a záleží jim na tom. Vždyť za Kavkazem mají Dagestan, což je Rusko.Zítra nás čeká přejezd přes noc do Turecka, přesto ještě něco v Gruzii navštívíme. Dosud jsme ujeli přes 4700 km.

Posláno autorem: zednicek | 4.10.2017

Arménie 2017, 8. den úterý 3.10.

Dnes opouštíme Jerevan a zřejmě i Arménii. Jsme domluveni s předáním na 9 hodinu, takže po snídani vše sbalíme a postupně přeneseme do auta, zaplatime, rozloučíme se a jedeme.

Ubytování to bylo super, asi nejlepší a nejlevnější, co jsme dosud měli. 

Ještě malou poznámku k ceně. Přes Booking jsme měli za pobyt platit 110€. Včera nám volala sestra majitelka, pracující nyní ve Francii, že je tam chyba, a že má být správně 100€ na den. Po domluvě nakonec navrhneme kompromis a zaplatíme 150€, no prostě „ašíbka“ není na naší straně. I tak to vychází na 10€ na hlavu a den, takže velká spokojenost. 

Při průjezdu Jerevanem se chceme zastavit v muzeu genocidy, bohužel otevírají až v 11. Aspoň se ještě rozloučíme s Araratem, který je opět zahalený v mlze, i když aspoň  spodní část je vídět.

V parku pořídíme ještě pár fotek…

Další místo není popsané v žádném průvodci, píší o něm pouze turisti, kteří zde byli. Levon’s divine underground je v podzemí vykopaný systém chodem a kaplí, jakýsi podivuhodný podzemní klášter. 

Najdeme jej jen diky Google mapám na ulici Arinj. Otevře nám vdova po muži, který vše sám od roku 1985 za 23 lét vykopal a výnosil téměř 500 náklaďáků materiálu. 

Původně chtěl kopat sklípek na brambory, pak na víno, vinárničku a podle snů pak vytvořil neskutečné dílo až do hloubky 21 metrů. 

V muzeu nám pak paní, která neumí rusky, ani anglicky, ukáže upomínkové předměty na muže. 

Zápíšeme se do knihy návštěv, která je plná obdivných vět z celého světa. Každý den jsou tu 2-3 návštěvy. Poděkujeme, zaplatime směšných 2000 Dram  (90 Kč) na hlavu a stále nevěřícně kroutime hlavou. Nezapomenutelný zážitek.

Loučíme se s Jerevanem a po slušné dálnici jedeme k jezeru Sevan. Teplota klesla na 9 stupňů, jezero je v 1900 m.n.m. V létě je to rekreační oblast, teď už potkáváme jen turisty a prodejce suvenýrů. 

Na poloostrově Sevanavank jsou na kopci 2 kostelíky z 9. století a hlavně nádherný výhled na toto 80 km dlouhé a až 30 km široké jezero. 

 

Následuje pěkná cesta až do města Vandzor. Není čas na vaření, tak si nakoupíme nějaké koláče a housky s párkem do auta a jedeme dál. Minochodem za asi 12 kousků dáme 100 Kč. Dobře, že jsme se najedli, následuje totiž dvouhodinová neplánovaná kodrcačka po hrůzných cestách s přejezdem přes hory. Cesta je totiž v rekonstrukci a dost nás to zdrží. 

Před pátou začala asfaltka, projíždíme údolím řeky Debed a za chvíli již vidíme Alaverdi. Kdybychom věděli, co nás čeká, jedeme raději přes Stepanavan. 

 

Poslední zastávkou v Arménii je u Alaverdi  památka UNESCO, klášter Sanahin z 10. století.

 

Po cestě zpět se zastavíme u muzea bratří Mykoyanů, kde mají bohužel zavřeno.  Aspoň se vyfotíme u letadla Mig 21, jeden z bratrů byl totiž hlavním konstruktérem této značky. 

Je po šesté, když nás dvojice mladíků upozorní, že nám uchází guma. Doprovodí nás do servisu, kde naštěstí zjistíme, že to není guma, ale prodřená trubka od klimatizace. 

S tím se dá jet, takže za snahu zaplatíme 1000 Dramů a za odměnu za stejnou cenu necháme Fordíka umýt. 

V Alaverdi utratíme poslední peníze. ..za co je jasné. ..a vyrážíme na cestu do Gruzie. Za Alaverdi cesta napřed sama díra, pak se zlepšuje a před hranicemi se dá jet už naplno. Armenci si vezmou strachovku, Gruzinci jen pokecají a po půl desáté jsme v Georgii. Asi 40 km za hranicemi uvidíme hotel na konci Marneuli a paní nás za 100 GEL, tedy asi 900 Kč ubytuje. Za 190 Kč  na hlavu paráda. ..

Zítra pojedeme přes Tbilisi směr vinařská oblast okolo Telavi.

Posláno autorem: zednicek | 2.10.2017

Arménie 2017, 7. den pondělí 2.10.

Dnes byl docela našlapaný den. Vyjeli jsme v devět a chytli ranní dopravní špičku, i když plno je tu asi celý den. Natankujeme za krásných 17 Kč/l a přes centrum Jerevanu jedeme směr Geghart. U silnice se nám líbila reklama na vodku Pionier…a posloucháme rádio Jerevan.

Půl hodiny za městem jsme u Kláštera Geghart, památky UNESCO, jehož počátek sahá do 4. století n.l. a začátků křesťanství v Arménii. Klášter má souvislost s kopím osudu, kterým byl probodnutý Ježíš, podle někoho tu snad bylo i uloženo. 

 

Klášter je nádherný, vytesaný ve skále, najdeme tu také řadu armenských  chačkar, což jsou kamenné stély umístěné různě v krajině.

 

Strávíme tu hodinku a hodíme si pro štěstí do žlabků na stěně. 

Koupíme místní posvátný koláč a vyrážíme na cestu k další památce.

Tou měl být klášter Khor Virap, ležící skoro na hranici s Tureckem. Známý je především díky fotkám s Araratem na pozadí. Ten jsme však ještě z Jerevanu neviděli, tak jsem jej aspoň vložil z internetu.

Spěcháme na 14 hodinu zpátky do Jerevanu na prohlídku muzea koňakové fabriky Ararat, takže do kláštera nejdeme. Ve městě jsou zase kolony stíháme to opravdu na minutu přesně. 

Hodinová exkurze je v angličtině, pustí nám videa o historii a výrobě koňaku.

Projdeme část sklepa, kde jsou i obrázky a sudy zajímavých lidí, kteří zde byli.

Sud s koňakem v místnosti s vlajkami mocností bude otevřený v okamžiku vyřešení problémů Náhorního Karabachu.

Na závěr je degustace 2 vzorků koňaků. Pro nás však nic nového, jak 5 tak 10-ti letý pijeme na vile. Přesto za 200 Kč ta prohlídka určitě stála.

Auto necháme u fabriky, nikdo nemůže řídit, tak si zavoláme taxi. V šesti, což tu není evidentně žádný problém, nás za 1000 Dramů (45 Kč) zaveze k památníku genocidy.

V parku jsou stromy vysazené představiteli nejrůznějších států, najdeme i dva naše. 

Zavoláme pak našemu známému taxikáři Gregorijovi, ten nás také za 1000 Dramů hodí do centra k dílně, kde se stále vyrábějí chačkari.

Před operním divadlem je socha jednoho z nejznámějších Armenců, Arama Chačaturjana.

Před divadlem je další atrakce, ktérou jsou  Kaskády. Začaly se budovat za sovětské éry na počest 50-ti let od připojení Arménie k Sovětskému svazu. V  21.století jsou opravené a stále se budují.  

Jedná se o schody s galeriemi, je to místo procházek a schůzek, s nádherným výhledem na město.  Dole je řada soch od význačných umělců z celého světa.

Schody si vyběhneme a opravdu to byl zážitek. 

Taxi nás za cca 90 Kč hodí zpátky k fabrice k autu, už můžeme řídit.  Jízda taxíkem je tu opravdu super a levná. Večer následuje slepá degustace koňaků a tak ukončíme poslední večer v Jerevanu. Zítra jedeme k jezeru Sevan.

Tady je pro představu foto z marketu s cenami koňaků a vodek.

…a tak vypadají asi 4 tisíce Kč, přesně 94 000 Dramů.

Posláno autorem: zednicek | 1.10.2017

Arménie 2017, 6. den neděle 1.10.

Dnešní den jsme si naplánovali k výstupu na nejvyšší horu Arménie Aragats. Chtěli jsme vstát v sedm, což někteří dokázali, ale po prohlédnutí situace venku, jsme zase zalehli. Evidentně na kopci pršelo. Po deváté již byla situace daleko lepší, vysvitlo sluníčko a před půl jedenáctou vyrážíme autem pod vrchol. Jede se asi 30 km k jezeru do výšky cca 3200 m.n.m.  Po cestě míjíme Hotel Spa v ruském stylu, pastevce a hlavně úžasnou přírodu.

Pořádně se oblékneme, fouká, ale je teplo 16°C. O půl dvanácté vyrážíme na výstup. 

Cesta docela utíká, jde se po trávě, pak kamení, začne sníh. Už docela fouká, je mlha a teplota pod bodem mrazu. Zastavíme na krátkou pausu a o půl třetí jsme nahoře. 

No nahoře nejsme, protože Aragats má 4 vrcholy a my, hlavně kvůli počasí, dál nejdeme. Mlha halí vrcholy, neskutečně fouká, na chvilku sluníčko osvítí nejvyšší severní vrchol (4090 m.n.m.).

Vystoupíme na jižní vrchol (3879 m.n.m.) a následuje řada vrcholových fotek s mlhou v pozadí. Nahoře je fakt zima, určitě -10°C.

Na chvilku spatříme i východní vrchol (3901 m.n.m.).

Po cestě nahoru se k nám přidá dvojice mladíků, kteří pak s námi stráví jak výstup, tak cestu dolů a nakonec je svezeme autem k Jerevanu.  Hodně výřečný Felix je Arménec žijící a pracující v Moskvě (na snímku se mnou). Navíc fandí Realu a Liverpoolu, takže si rozumime. Rus Igor málomluvný student. Vedeme diskuse politické, sportovní, o historii, o našich cestách, jejich plánech…hlavně si super zopakujeme Ruštinu. 

Cesta dolů je v pohodě, nakonec i počasí se zlepší a i Aragats je bez mraků. Úžasný je i pohled na jezero u parkoviště.

Dole jsme před pátou, ušli jsme téměř 11 km za víc jak 5 hodin, vystoupali jsme do dosud rekordni výšky, prostě super zážitek. 

Dole na parkovišti je pořádná zima, jsou 4°C, takže sedáme do auta a ihned jedeme dolů. Libor vede odbornou diskusi s místním včelařem a nakonec i med koupí. Cena je vyšší než u nás, 1 kg stojí cca 250 Kč. 

V sedm jsme na vile, uvaříme večeři a následuje košt koňaků…od 5 do 15-ti leteho. Tříletý už ani nezkoušíme.

Zítra jedeme po památkách a navštívíme místní fabriky na koňak. 

Older Posts »

Kategorie